27. 11. 2017

Denisa Višňovská, RK Lexxus: Mileniálové jsou dobrými zákazníky

Důležitý je pro ně dobrý dojem, který v nich daný objekt zanechá. Často pominou jeho špatný technický stav, ptají se především na zastávku nočního autobusu či tramvaje. Jednání s nimi je zkrátka rychlé a jednoduché – říká o mileniálech Denisa Višňovská z realitní kanceláře Lexxus, kde s touto specifickou zákaznickou obcí mají hodně zkušeností.

Dnes se o mileniálech mluví často, ale nejsem si jist, jestli máme všichni na mysli totéž – pojďme si zkusit definovat, kdo to vlastně je!?

Pokud bych se měla vyjádřit zcela přesně, jde o generaci narozenou kolem přelomu tisíciletí, které je dnes něco mezi patnácti až sedmnácti lety. Ale ta si u nás nic nekoupí ani nepronajme. Takže pro naše potřeby – tedy ve sféře realitního obchodu – tak nazýváme naše nejmladší zákazníky. Jde o generaci lidí pod třicet let.

Jací jsou?

Já bych je označila za on-line děti. Žijí velmi dynamický život, a to díky tomu, že pracují s informacemi úplně jinak než starší generace. Nám – řekněme čtyřicátníkům – trvalo dost dlouho, než jsme se k nějaké informaci dostali, zpracovali ji a udělali si na její obsah názor. Oni jsou stále na sítích, žijí paralelní život v různých úrovních a dimenzích, všechno vstřebávají a vyhodnocují velmi rychle. Ale hlavně žijí ve zcela jiném hodnotovém řetězci či systému. Zástupcům starších generací se vtloukalo do hlavy, aby byli hodní, pilně se učili, ale moc se neptali, neměli žádné vlastní názory, aby nikde příliš nevyčnívali, vystudovali, našli si zaměstnání a teprve tehdy, až získají nějaké postavení, aby uvažovali o založení rodiny a vlastní domácnosti. Mileniálové jsou úplně jiní. Oni žijí tady a teď, chtějí být spokojení a šťastní už nyní a je jim celkem jedno, kolik titulů a automobilů nebo čehokoli dalšího mají. My jsme museli dělat spoustu kompromisů a šlo nám také o společenské renomé. Oni to vůbec neřeší, chtějí žít tak, jak to oni sami cítí, jak jim to vyhovuje.

Jak se chovají jako zákazníci realitních kanceláří?

Zde se vydělují přinejmenším dvě skupiny, z nichž jedna částečně kráčí v našich stopách a tradicích. Její zástupci si chtějí pořídit vlastní nemovitost a často si ji kupují v blízkosti bydliště svých rodičů. V porovnání s předchozími generacemi však vyžadují okamžité řešení. Netouží proto po malém startovacím bytě, jak se občas traduje, ale zajímají se o velký byt pro rodinu nebo rovnou dům.

Nabízí se otázka, kde na to – zvláště při dnešních cenách – berou potřebné finance?

Mnozí pracují už při studiích, a tak mají vlastní a často nemalé výdělky, jiným vypomohou rodiče. Ale i v tomto ohledu se odlišují od předchozích generací. Ani peníze totiž moc neřeší. Zajímá je jedině to, jestli jim banka hypotéku dá, a už moc nezkoumají s jakou splatností či úrokem, prostě všechny související detaily. Někdy si nevypočítají ani to, z čeho budou žít, což může vést ke karambolům. Na druhou stranu si nemovitost většinou pořizují ve dvou, v páru, což je před případnými finančními problémy do značné míry chrání.

Jaký mají vkus, jaká je realitní poptávka mileniálů?

Těžko to nějak přesně definovat, protože je nepochybně velmi pestrá a různorodá. Řekla bych ale, že i v této oblasti mají jedno společné: nechtějí si nechat nic vnutit. Ani od developerů, ani od architektů či designérů. Zkrátka mají heslo: „Nikdo nám nebude říkat, jak to má vypadat!“ Pokud si vyberou nějakého odborníka, tak nejčastěji kamaráda, který studuje design nebo něco podobného. Od toho se také odvíjí jejich zájem o rodinné domy, kde má majitel přece jen více možností pro úpravy podle svého vkusu, představ a nároků.

Pro realitního makléře jsou to dobří zákazníci?

Určitě. Jednají impulzivně a na základě emocí. Nezkoumají podmínky hypotéky, ani se moc nezajímají o to, co v souvislosti s koupí rezidenční nemovitosti sledují starší generace – mám na mysli dopravní dostupnost, obchody a služby, školy, sousedy atd. Důležitý je pro ně dobrý dojem, který v nich daný objekt zanechá. Často pominou jeho špatný technický stav, ptají se především na zastávku nočního autobusu či tramvaje. Jednání s nimi je zkrátka rychlé a jednoduché. Leckdy až v takové míře, že by toho bylo možné zneužít. Z tohoto důvodu považujeme za dobré, když se na koupi finančně podílejí rodiče, kteří obvykle ohlídají podstatné detaily a když se nákup nemovitosti uskutečňuje s profesionální realitní kanceláří jako partnerem.

Zmínila jste dvě skupiny či vrstvy v rámci této jedné generace?!

Ano, vedle těch, o kterých jsme právě mluvili, existuje početná skupina klasických mileniálů. Ti mají po škole zájem cestovat, poznávat svět, sbírat zkušenosti. Chtějí si život užívat a o své budoucnosti nemají přesné představy – proto se také nechtějí zatěžovat většími závazky. Tito mileniálové si proto logicky nemovitosti hlavně pronajímají a leckdy své obydlí sdílejí s dalšími. Koneckonců sdílení je jejich generačním znakem  – co nesdílíš, to neexistuje.

Ale to asi bude jen takové mezidobí … ?

Pravděpodobně. Předpokládáme, že se dříve či později rozhodnou pro koupi bytu či domu, a to tím způsobem a s takovými nároky, o nichž jsem už mluvila.

„Mileniálové a nemovitosti“ jsou tématem dalšího diskusního setkání SF, jež proběhne ve středu 29. 11. 2017 od 11:00 do 13:00 hodin v hotelu Modrá Růže (Rytířská 16, Praha 1). Jeho protagonisty budou Denisa Višňovská z RK Lexxus, Tomáš Kašpar ze společnosti Luka Living, Tomáš Drtina z GfK a další. Více informaci najdete na http://www.stavebni-forum.cz/cs/diskusnisetkani/milenialoveanemovitosti/ .

Petr Bým