Zhruba pětina až čtvrtina lidí mezi 35 a 59 lety, kteří vlastní byt či rodinný dům, by si ve stáří případně chtěla přilepšit k důchodu i díky své nemovitosti. Zvážila by případně takzvanou zpětnou hypotéku, nebo prodej s věcným břemenem na dožití. Ve svém bydlení by tak mohla dál zůstat a pobírala by za něj od banky či kupce měsíční rentu. Ukázal to výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Výsledky dnes novinářům představili autoři.
„Důchodová reforma nebyla zatím dokončena a generace Husákových dětí velmi brzy – tak přibližně za 20 let – vstoupí do důchodového věku. Je velmi pravděpodobné, že státní důchodový systém nebude schopen zabezpečit stejnou reálnou výši důchodu, jakou mají dnešní důchodci, proto se hledají i jiné cesty zabezpečení na stáří,“ řekl sociolog Martin Lux.
Experti se zaměřili na dva modely, které v zahraničí fungují. Jedním z nich je takzvaná zpětná hypotéka, druhým věcné břemeno. Lidé v bytě či domku zůstávají do konce svého života, za svou nemovitost ale dostávají od banky či kupce doživotní rentu.
Zpětná hypotéka se využívá třeba v Británii. Senioři dál bydlení vlastní a žijí v něm, banka jim za ně dá úvěr a z něj jim každý měsíc do konce života platí rentu. Po smrti úvěr splatí dědicové, nebo ho srovná prodej nemovitosti. Banka od dědiců nesmí požadovat víc než původně dohodnutou sumu úvěru.
Věcné břemeno neboli model VIAGER je rozšířený ve Francii. Lidé mohou svou nemovitost prodat, zůstanou v ní pak na „vejminku“. Kupující platí při uzavření kupní smlouvy čtvrtinu tržní ceny a do konce života měsíčně posílá rentu. Hradí i opravy a daň z nemovitosti. S bytem či domem může nakládat až po smrti prodejců.
Postoje lidí k příjmu z nemovitosti ve stáří zjišťovalo loni v listopadu Centrum pro výzkum veřejného mínění, sociologové pak vedli také hloubkové rozhovory. Výsledky ukázaly, že zájem lidí mezi 35 a 59 lety o přilepšení z nemovitosti ve stáří je o něco vyšší než o dosud využívanou možnost prodeje bydlení a přestěhování se do menšího.
O zpětné hypotéce by uvažovalo sedm procent vlastníků a dalších 14 procent by se k ní přiklonilo v případě finanční tísně. O věcné břemeno na výměnku by případně stálo sedm procent majitelů bydlení a dalších 18 procent by ho zvažovalo při finančních těžkostech. „Je to tedy dohromady pětina a čtvrtina dotázaných vlastníků bydlení v tomto věku,“ upřesnil Lux.
Hloubkové rozhovory s lidmi od 40 do 55 let z Prahy, Brna a Sokolova pak ukázaly, že vlastnictví nemovitosti dotázaní vnímají i jako jistotu a finanční rezervu na stáří. Husákovy děti pociťují nejistotu, zda vůbec nějakou penzi od státu dostanou. U modelu VIAGER se obávají toho, že by nový majitel mohl seniorům znepříjemňovat život a snažit se je z bytu dostat. Záruku by měl dát jasný právní rámec. Věcné břemeno by volili lidé bez potomků, ale i ti, kteří by svým dětem chtěli předat majetek už za svého života, nebo ti, kteří mají děti zajištěné a získané peníze si chtějí užít.
U zpětné hypotéky respondenti poukazovali na to, že by úrok neměl být příliš vysoký. Řada dotázaných měla ale k úvěrům nevoli a vnímala je jako zadlužování na stáří. Za výhodu lidé považovali to, že po splacení hypotéky může nemovitost dál zůstat v rodině. Podle socioložky Martiny Mikeszové by příjem z nemovitosti zvažovali víc lidé, kteří zažili rozvod či úmrtí partnera, zůstali sami a musí se spoléhat na sebe.
V ČR podle sociologů nabízí nyní zpětnou hypotéku jedna finanční společnost, úrok je prý vysoký. Před volbami měli zavedení zpětné hypotéky ve svém programu Zelení. Navrhovali, aby seniorům vyplácely doživotní rentu radnice či stát, jimž by byt po smrti majitelů připadl.
Ceny nemovitostí v ČR postupně rostou. Od roku 1998 do loňska se u bytů zvedly nominálně o 204 procent a u rodinných domů o 124 procent. Přibývá také těch, kteří bydlení vlastní. V roce 1991 ve vlastním žilo 38 procent domácností a o 20 let později už 56 procent, upřesnil Lux. Dodal, že dalších devět procent domácností mělo před šesti lety družstevní bydlení. Majetek, kteří Češi v nemovitostech měli, dosahoval loni 6,4 bilionu Kč.
ČTK
