Účastnil jsem se jednání o finální podobě penzijní reformy. V jednom bodě přišla řeč na podporu rodiny. Naivně jsem prohlásil, že kdyby se něco málo ušetřilo ze státních zakázek v celkové hodnotě 600 miliard ročně, bylo by možné pár miliard věnovat na podporu bydlení – užitečnější záležitost než stavba dalších zbytečných dálnic, tunelů a předražených lanových mostů.
Jistý poslanec se na mě podíval jako na někoho, kdo právě přicestoval ne z Marsu, ale z jiné galaxie: „Ale tak to přece nechodí. Peníze se nevyvádějí mimo hranice resortu. Nikdy. Rozpočet se nikdy nekrátí.“ Ano, jistě. Co resort schvátí, už nikdy nenavrátí. S veřejnými financemi je zkrátka peklo.
Další články z rubriky denní kohout na www.hospodarskymechanismus.cz. Čtěte také:
