24. 1. 2011

Za Novou Prahu – očima Jana Kasla

Radka Sedláková se na „webu SF pustila“:http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/18571/za-novou-prahu-je-treba-bojovat-ale/ do iniciativy „Za novou Prahu“:http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/18492/za-novou-prahu-vyzva-k-dialogu-o-rozvoji-hlavniho-mesta/. Pominu snahu „přátelsky ji shodit“ srovnáním s Klubem za novou Prahu z roku 1924, na který se název iniciativy sice záměrně odvolává, ale s jehož „modernistickým“ programem nemá nic společného. Chtěl bych spíš odstranit některé nejasnosti a nepochopení. R. Sedláková nám vyčítá autoritativnost, upovídanost (na jedné stránce A4?) a neadresnost – podle ní není zřejmé, komu je tato „proklamace“ vlastně určena.

Iniciativa vznikala v době komunálních voleb, a to poměrně spontánně, v užším kroužku kolem ředitele Galerie Jaroslava Frágnera Dana Merty. Ten v průběhu několika posledních let v GJF organizoval řadu výstav a sám se zúčastnil exkurzí a seminářů o rozvoji měst, jako jsou Hamburk, Vídeň, Kodaň, Rotterdam či Berlín. V souvislosti s tím ovšem nemohl pochopit, proč se Praha tak brání otevřené diskusi o svém rozvoji. Proč nikdo z vedoucích představitelů radnice, ať politiků, nebo úředníků, nemá o tyto informace a zkušenosti faktický zájem – a nedokáže použít praxí osvědčené postupy při plánování revitalizace například Žižkovského či Smíchovského nádraží, Rohanského ostrova nebo Holešovic – Buben…

Nechceme čekat na další volby

Přestože každý ze spoluautorů textu (Jakub Fišer, Petr Kratochvíl, Jan Kasl, Dan Merta, Josef Vomáčka) má jinou zkušenost s fungováním městské byrokracie i je vzdělán v jiném oboru, spojila nás při formulaci této výzvy snaha a dobrá vůle nabídnout novému vedení města spolupráci při změně způsobu plánování rozvoje Prahy. Radnici nakonec ovládla velká koalice a všeobecná míra očekávání změn významně poklesla, přesto jsme se rozhodli nečekat na další komunální volby za další čtyři roky, ale otestovat vůli radnice ke spolupráci s veřejností i chuť změnit zavedený systém u nově zvolených 63 zastupitelů, kterým byla výzva adresována a také doručena.

Text je jistě kompromisem mezi srozumitelnou popisností a stručností svádějící ke zjednodušování, logicky se také musí vyrovnat s nestejně významnými úrovněmi problémů. Pro všech 25 osobností, které se k 6. lednu pod výzvu zastupitelům podepsaly, ale i tak představoval přijatelný způsob nabídky radnici, vytvořené sice proti většinovým hlasům Pražanů volajících po zásadnější proměně, ale lišící se alespoň některými obličeji od té minulé.

Výzva nabízí několik témat k řešení jak v oblasti procesní (poradní sbor rady, systémové změny v organizacích odpovědných za plánování města, spolupráce s experty z Hamburku, Kodaně, Berlína či Vídně), tak obsahové (analýza problematických rozhodnutí v rozvoji Prahy za uplynulých dvacet let, redefinice vize budoucnosti města v mezinárodním kontextu, podpora ideových soutěží k nalezení regulativů rozvojových území, větší pozornost degradovanému veřejnému prostoru atd.).

Architekti se dialogu s politiky nebrání

Iniciativa volá po silné a maximálně nezávislé plánovací autoritě – ať se jmenuje jakkoli (ÚRM je dnes v pozici administrátora záměrů, nikoli garanta koncepce) a nabízí spolupráci při uplatnění zkušeností z nejúspěšnějších a „nejobyvatelněj­ších“ měst Evropy jako jsou Hamburk, Vídeň či Kodaň. Převážně jde o partnerská města Prahy a jejich představitelé nabízejí osvědčené postupy a procedury, jak rozvíjet a rehabilitovat městská území v souladu se zájmy obyvatel a přitom se zapojením soukromého kapitálu investorů a developerů. Ti i v Praze jistě rádi přijmou pravidla hry, budou-li jasná, fungující a trvalá. Současný stav nedůvěry, nepřátelství a podezřívavosti k prakticky každému záměru města, ať oprávněný, či ne, vede k letargii až odmítání každé iniciativy, stavby, zásahu do městského organismu.

Dovolím si tvrdit, že obecně neplatí tvrzení Radky Sedlákové, že se architekti brání diskusi s politiky, v posledních letech tomu bylo zcela naopak. Iniciativě také nejde o architektonické soutěže na každý dům, ale především o ideové soutěže na využití přestavbových a rozvojových území pro následnou regulaci těchto území; dnes probíhají v režii developera/in­vestora, nikoli města. Ostatně na veřejné stavby by architektonické soutěže měly být pravidlem, i když i já souhlasím s názorem, že nejsou samospasitelné a že se někdy vyplatí na výjimečné stavby vyzvat výjimečné osobnosti. Nemělo by to ale být pravidlem, ostatně i v zahraničí se to tak řeší.

Hlavním mottem naší výzvy je ale snaha vyvolat dialog a otevřít širší diskusi zvolených politiků a úřadů s veřejností nejen odbornou, ale aspoň trochu poučenou. Co se bude dít kolem nás v nejbližších letech, zajímá oprávněně víc a víc občanů; je na politicích, aby dokázali využít nabízený odborný potenciál nejen architektů k prospěchu celé komunity. Iniciativa Za novou Prahu si neklade vyšší cíle, než tomuto procesu pomoci.

Autor je architekt, v letech 1998 – 2002 byl primátorem Prahy.

Foto: Zuzana Slancová