Základním předpisem, který nyní upravuje postavení a činnost znalců, je letitý zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Koncem roku 2019 ale byl schválen zcela nový zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (zákon č. 254/2019 Sb.) a s ním související změnový zákon (zákon č. 255/2019 Sb.). Oba tyto zákony nabývají účinnosti 1. ledna 2021. Naskýtá se tedy otázka, jak to bude s dosavadními znalci a znaleckými ústavy.
Jejich postavením se nový zákon č. 254/2019 Sb. zabývá ve svých přechodných ustanoveních (§ 45 – 47). Nynější znalci a znalecké ústavy budou zapsáni v seznamu znalců i podle nového zákona, nicméně aby mohli ve své činnosti pokračovat, budou muset vykonat dále uvedené kroky.
Dosavadní znalec (fyzická osoba) bude zapsán jako znalec do seznamu znalců i podle nového zákona, přičemž bude oprávněn vykonávat znaleckou činnost podle nového zákona nejdéle po dobu 5 let ode den nabytí jeho účinnosti (zmíněná pětiletá lhůta tedy začne plynout 1. ledna 2021). Jestliže tento znalec před uplynutím zmíněné pětileté lhůty podá žádost o zápis do seznamu znalců, považuje se u něj zvláštní část vstupní zkoušky za splněnou. Aby tedy mohl znalec pokračovat ve své činnosti i po uplynutí pěti let od nabytí účinnosti nového zákona, bude muset před skončením této lhůty podat žádost o zápis do seznamu znalců (viz § 11 nového zákona) a dále složit obecnou část vstupní zkoušky.
Také dosavadní znalecké ústavy budou zapsány jako znalecký ústav do seznamu znalců i podle nového zákona. Do 1 roku ode dne nabytí účinnosti nového zákona však musí prokázat Ministerstvu spravedlnosti ČR, že vykonávají znaleckou činnost prostřednictvím alespoň jednoho znalce oprávněného k výkonu znalecké činnosti (v případě ústavů zapsaných ve druhém oddílu seznamu znaleckých ústavů) nebo alespoň dvou znalců oprávněných k výkonu znalecké činnosti (u ústavů zapsaných v prvním oddílu seznamu znaleckých ústavů). Rovněž znalecké ústavy budou oprávněny vykonávat znaleckou činnost podle nového zákona nejdéle po dobu 5 let ode dne nabytí jeho účinnosti (tj. od 1. ledna 2021). Chtějí-li pokračovat v činnosti i po této pětileté lhůtě, budou muset do jejího skončení požádat o zápis do seznamu znalců vedený podle nového zákona.
Další podmínky pro pokračování v činnosti dosavadních znalců a znaleckých ústavů jsou obsaženy v § 46 a 47 nového zákona.
Časté vady znaleckých posudků
Závěrem ještě několik slov o častých vadách znaleckých posudků, které může před soudem kritizovat ten, jemuž závěry posudku nevyhovují. Poměrně častou vadou posudku je jeho nepřezkoumatelnos – ta spočívá v tom, že znalec v posudku nevysvětlí, jak ke svým závěrům dospěl. Prostě jen uvede určité tvrzení nebo číslovku, aniž by to nějak odůvodnil. Příklad z praxe: znalec v posudku uvede, že se hodnota budovy v důsledku opotřebení snižuje o 15 %, aniž by vysvětlil, v čem toto opotřebení spočívá a proč kvůli němu snížil její hodnotu právě o 15 % (což může být u nemovitých věcí částka v řádu milionů korun).
Požadavek na přezkoumatelnost znaleckých posudků se objevuje už v současné judikatuře Nejvyššího soudu ČR – k tomu citujeme z jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 352/2008 z 6. 8. 2009: „Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.“ Nyní se požadavek na přezkoumatelnost posudku dostal přímo do textu zákona – viz § 28, odst. 2 zákona č. 254/2019 Sb., podle kterého je jednou z povinných náležitostí znaleckého posudku odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku.
Posudek a podklady
Vady posudku mohou spočívat i v tom, že znalec čerpal informace o posuzované stavbě jen od jedné ze stran sporu, která mu pochopitelně předkládala jen takové informace a dokumenty, které se jí hodí. Závěr znalce pak těžko může být správný i přesto, že je posudek jinak vypracován precizně. Tato situace mnohdy nastává u posudků, které si pro potřeby sporu nechala vypracovat jedna ze stran. Obdobným typem vady je, když znalec sice zpracuje a odůvodní svůj posudek pečlivě, ale vychází přitom z nesprávných podkladů, takže ani závěr posudku nemůže být správný. K tomu citujeme z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 299/06: „Hodnotit je třeba celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce.“
Častá vada posudku spočívá v tom, že znalec v posudku hodnotí právní otázky, což mu nepřísluší. Znalec se totiž v posudku může vyjadřovat jen k odborným skutkovým otázkám, a nikoliv k otázkám právním. Příklady situací, kdy znalec v posudku činí právní závěry, ačkoliv mu to nepřísluší:
- znalec v posudku uvede, že za škodu způsobenou vadou stavby je odpovědný zhotovitel (správně by se měl omezit pouze zjištění, co je příčinou vady; rozhodnutí o odpovědnost za škodu má totiž i další ryze právní aspekty, o nichž už znalec rozhodovat nemůže).
- znalec v posudku uvede, že objednatel má vůči zhotoviteli kvůli vadám díla nárok na slevu z ceny v určité výši (správně by se měl znalec omezit jen na zjištění, že dílo má vady a co je jejich příčinou; případně se znalec může vyjádřit i k ceně na odstranění těchto vad).
Tyto vady nezpůsobují nepoužitelnost zbývajícího obsahu znaleckého posudku jakožto důkazu. Jejich nebezpečí však spočívá v tom, že mohou určitým způsobem ovlivnit rozhodnutí soudu, který by mohl mít tendenci převzít právní závěry znalce. Je na účastníkovi, který je tímto překročením znalcových kompetencí poškozen, aby na to v řízení upozornil.
Prověřování kvalifikace
Při zadávání či kritice znaleckého posudku je také třeba prověřit, zda má znalec pro posouzení dané otázky potřebnou kvalifikaci, resp. zda je v seznamu znalců skutečně zapsán pro všechny obory, jimiž se v posudku zabývá. Stává se, že se znalec ve svém posudku vyjadřuje k několika otázkám, avšak znaleckou kvalifikaci má pouze pro některé z nich. Znalecký posudek například odpovídá na otázky, zda má stavba vady, jaké jsou náklady na odstranění těchto vad a jak se snížila hodnota stavby v důsledku vad. Znalec přitom vypočítá toto snížení hodnoty tak, že odečte hodnotu stavby s vadami od její hypotetické hodnoty bez vad. Zmíněný znalec má přitom oprávnění ke znalecké činnosti v některé ze stavebních oblastí (například „vady a poruchy staveb“), ale už nikoliv v oblasti „oceňování nemovitostí a staveb“, takže není oprávněn k ocenění stavby bez vad a s vadami. Proto by si měl účastník řízení prověřit i to, zda má znalec kvalifikaci pro daný obor – to lze učinit v Evidenci znalců a tlumočníků vedené Ministerstvem spravedlnosti ČR, jež je dostupná i prostřednictvím internetu. Nemá-li znalce potřebnou kvalifikaci, je možné na to v řízení před soudem poukázat, zpochybnit z toho důvodu správnost znaleckého posudku a požadovat zpracování posudku k dané otázce jiným znalcem.
Otázka podjatosti
Konečně je třeba zmínit se i o podjatosti znalce. Stejně jako soudce, také soudní znalec, jehož posudek má být v řízení použit jako důkaz, může být podjatý. Podjatostí se dle § 11 odst. 1 současného zákona o znalcích a tlumočnících rozumí poměr znalce k projednávané věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. V § 18 nového zákona je podjatost definována obdobně a o něco podrobněji: „Znalec nesmí provést znalecký úkon, jestliže lze mít důvodnou pochybnost o jeho nepodjatosti pro jeho poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli, orgánu veřejné moci, který znalecký posudek zadal nebo provádí řízení nebo při jiném postupu správního orgánu, kde má být znalecký posudek použit.“
Jakmile se znalec dozví o skutečnosti, pro kterou nesmí provést znalecký úkon, musí ji bezodkladně oznámit zadavateli posudku. Je-li znalec podjatý, vzniká samozřejmě nebezpečí, že závěry obsažené v jeho znaleckém posudku nebudou objektivní, ale že bude ve svém posudku více či méně stranit jednomu z účastníků sporu. O tom, zda je znalec vyloučen z provedení znaleckých úkonů, rozhoduje podle § 17 o.s.ř. předseda senátu. Podjatostí znalce se Nejvyšší soud ČR poměrně podrobně zabýval v zmíněném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2616/2013 ze dne 17. 7. 2014, z něhož citujeme: „Samozřejmý požadavek na znalecký posudek spočívá v tom, že musí být zpracován znalcem, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti. ... Bez ohledu na to, že znalec je povinen kdykoliv oznámit soudu skutečnost, pro kterou je vyloučen, a že tak musí učinit ihned, jakmile se o ní dozvěděl, má rovněž účastník řízení právo vyjádřit se k osobě znalce a sdělit soudu skutečnosti, pro něž je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Tyto skutečnosti může účastník soudu sdělit kdykoliv, jakmile se o nich dozví (srov. též § 17 a § 15a odst. 1 a 3 o.s.ř.) ...“
Jsme zvědavi, jak se nový zákon o znalcích ujme. Ze strany znalců zatím spíš zaznívá kritika toho, že jim nový zákon stanoví celou řadu sankcí a odpovědností, aniž by jim příliš ulehčoval práci.
Autor je advokát a rozhodce se specializací na stavební právo.
Josef Černohlávek
