Development v turbulentních časech

„Posledních pár týdnů přineslo dramatické změny ve vnímání energetických aspektů výstavby. Až dosud jsme tlak na úspory cítili hlavně shora, nyní přichází už také zdola, tedy od našich klientů!“ – takto se k developerské současnosti vyjádřil Tomáš Kadeřábek z Asociace developerů. A turbulentní změny v oblasti výstavby potvrzuje i Simona Kalvoda z České rady pro šetrné budovy (CZGBC): „Všechny plány se změnily!“

Diskuse na poslední konferenci Stavebního fóra „Development pro budoucnost“ ukázala, že na poli udržitelné výstavby se u nás sice leccos už udělalo a také plánů, záměrů a projektů je poměrně dost. Hodně práce ale ještě zbývá a je nasnadě, že poslední politický i ekonomický vývoj ji nepochybně bude značně komplikovat.

Z kvinteta udržitelnosti – tedy úspor energie, vody a materiálů a vedle toho také zásadního zkvalitnění interiérů i exteriérů budov – jsme nejdále v první sféře. „Šetrnost energetická už tu je, materiálová nikoli,“ upozorňuje S. Kalvoda na potřebu šetřit i primární zdroje. Čísla to dokládají – v průměrů unijní Evropa dokáže recyklovat 12 % stavebních materiálů, ale zatímco v některých zemích je to i 30 %, u nás je to podle údajů Pražského inovačního institutu zatím jen podprůměrných 8,3 %.

Jestliže na poli cirkulární ekonomiky zatím Česko příliš nepokročilo, jinde jsou výsledky poměrně dobré. „V regionu jsme relativně progresívní,“ míní S. Kalvoda s poukazem na to, že je pozornost stavařů i jejich zákazníků upřená na racionální hospodaření s energií i vodou, zdravé vnitřní prostředí budov i péči o kvalitu vystavěného prostředí jako celku je značná, někdy větší než jinde. Dokládá to ostatně i počet certifikátů, které berou v potaz všechny zmíněné kvality a aspekty nových budov. U nás BREEAM či LEED získalo už 270 budov, v sousedním Německu zhruba dvě tisícovky. Na první pohled jsou to výsledky dobře srovnatelné, ovšem jen s malou výhradou – Němci hodně využívají certifikátů domácí provenience (např. DGNB), v Česku naopak „náš“ SBTool přijde ke slovu jen zřídkakdy.

Jak na to?

„V Praze každý její obyvatel denně spotřebuje 109 litrů vody. Využitím šedé vody jsme schopni snížit toto množství o 30 % a někde i o 50 %,“ tvrdí Miroslav Kobera ze společnosti Skanska Reality. Ta je u nás rovněž propagátorem modulární výstavby, tj. stavění z prefabrikátů. Na tomto poli má ostatně vzor i v mateřské společnosti. Ta už léta ve výstavbě úspěšně uplatňuje svůj systém BoKlok, který právě na stavební moduly hodně sází. Důvodem jsou nejen zjednodušení finální výstavby, ale i značné ekonomické úspory, a tedy i široká dostupnost takto stavěných bytů. Implementace švédského vzoru do českých poměrů ale nejspíš není snadná, a tak je u nás na tomto poli hlavním průkopníkem firma KOMA Modular. „Narážíme na předsudky, spojené hlavně s představou jakési dočasnosti takových staveb. Výhody jsou ale zjevné a jde nejen o finanční úspory. Zhruba 90 % stavebních prací probíhá mimo samotné staveniště, kde je naopak připravit infrastrukturu i plánovanou zeleň s předstihem,“ popisuje hlavní přednosti modulární výstavby Stanislav Martinec ze zmíněné firmy. Malá důvěra v tento způsob výstavby je evidentně v pozadí skutečnosti, že KOMA, které nyní mimo jiné právě staví několik letišť v africkém Senegalu, 80 % svého obratu realizuje v zahraničí.

Zajímavé možnosti energetických, ale i dalších úspor (třeba snížení nemocnosti) jsou skryty v zelených fasádách. „Snažíme se alespoň trochu obnovit systém přírodní klimatizace, který lidstvo v minulosti zásadním způsobem narušilo. Ozelenění střech a fasád šetří energii, kterou by uživatel jinak musel vynaložit na klimatizaci, významná je také produkce kyslíku. Zejména vertikální zeleň sice potřebuje péči, ale jsou to investice, které se brzy vrací,“ říká Roman Macko ze společnosti LIKO-S.

Kde je jádro pudla?

„Máme mimořádně špatné rozpočtové určení daní!“ Těmito slovy T. Kadeřábek vrátil diskusi na zmíněné akci SF do hlavních kolejí. Stavebních inovací, zajímavých projektů i záměrů, podporujících a urychlujících cestu ke skutečně udržitelné výstavbě se u nás najde dost. Možná dost i na to, aby se výstavba rýmovala s Green Deal-em a taxonomií EU (tj. klasifikací hospodářských činností, technologií a zdrojů podle jejich dopadů na klima), jakkoli se termíny jejich realizace vzhledem k válce na Ukrajině nejspíš budou upravovat. „Jestli však něco současná geopolitická situace zdůraznila, tak vyšší potřebu Evropy odstřihnout se od fosilních zdrojů,“ říká Filip Gregor z expertní skupiny Frank Bold. A připraveny jsou i banky. „Zelené projekty mohou počítat s výhodnějším financováním,“ slibuje Matúš Púll z České spořitelny.

Výstavba v Česku má ovšem jiný, a to zcela zásadní problém: u nás se obecně staví hodně obtížně a pomalu, bez ohledu na to, zda-li šetrně, udržitelně, ekologicky či marnotratně. Extrémně dlouhá povolovací řízení, těžkopádná tvorba i změny územních plánů, v jejichž pozadí stojí nikoli ideální stavební legislativa (k tomu se nyní přidává nejistota stran její budoucí podoby), k čemuž současné turbulentní časy přidaly ještě deficit stavebních materiálů, energií a pracovních sil. Právě toto všechno české stavebníky i stavaře tíží nejvíce.

Debatu na toto klíčové téma na konferenci „Development pro budoucnost“ doslova zarámovaly dva výroky, které do problematiky udržitelného stavebnictví a výstavby vůbec vnesly jinou a nutno dodat trochu překvapivou perspektivu. „Problémem nejsou peníze, ale deficit lidí i materiálů,“ tvrdí Jakub Hrbek ze Státního fondu životního prostředí. Víceméně téhož názoru, ale z trochu jiné strany je jihlavský starosta Vít Zeman: „Problémem není RUD nebo stavební legislativa. Výstavbu brzdíme my politici. Buď stavět prostě neumíme, nebo zkrátka nechceme – čtyřleté volební období je totiž pro realizaci každého většího projektu krátké.“

Petr Bým

Hlavní partneři

Naši partneři