K parlamentní diskusi nad novým stavebním zákonem

Nad návrhem nového stavebního zákona se nyní v poslanecké sněmovně živě diskutuje a rodí se různé pozměňovací návrhy. Z celkem tří návrhů podpořily parlamentní výbory návrh skupiny poslanců připravený ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj.

Návrh ve verzi původně předložené vládou nepochybně přináší zlepšení oproti současné právní úpravě. Jde především o zavedení jednotného řízení o povolení záměru, zrychlení rozhodování tím, že v případě odvolání musí odvolací stavební úřad rozhodnout s konečnou platností, posílení digitalizace, včetně zavedení elektronického spisu, nebo podrobnější úpravu plánovacích smluv. V jiných aspektech je ale vládní návrh možné hodnotit jako nedůsledný nebo dokonce chybný. Jde především o neúplnou reformu stavební správy (zachování „obecních“ stavebních úřadů), nejasný model integrace dotčených orgánů do rozhodování stavebních úřadů, nedostatečnou vymahatelnost lhůt pro rozhodování nebo nedostatečné posílení postavení obcí v rámci úpravy územního plánování.

Návrh poslanců a MMR

Kromě drobnějších pozměňovacích návrhů jednotlivých poslanců bylo k vládní předloze zákona zpracováno několik rozsáhlejších, komplexních návrhů, které usilují o její poměrně podstatné změny. Prvním z nich je už zmíněný společný návrh poslanců a MMR. Hlavní změnou obsaženou v tomto návrhu je úplné oddělení stavebních úřadů od samospráv i na úrovni obcí. V tomto směru jde tedy o návrat k původní koncepci, počítající s vytvořením jednotné státní stavební správy. To lze považovat za jednoznačně správné, neboť jedině tak je možné vyřešit problém střetu zájmů a rizika ovlivňování úředníků stavebních úřadů ze strany představitelů samospráv. Současně se tak zamezí prodlužování řízení uplatňováním námitek systémové podjatosti. Tento pozměňovací návrh dále mimo jiné:

  • zavádí možnost tzv. žaloby ve veřejném zájmu proti rozhodnutí stavebních úřadů pro ministerstva a další ústřední orgány,
  • zakotvuje některé lhůty v oblasti územního plánování,
  • umožňuje Praze, Brnu a Ostravě vydání vlastních stavebních předpisů, které pro jejich území mohou stanovit podrobněji požadavky na umisťování staveb a technické požadavky na stavby odlišně od celostátních prováděcích předpisů,
  • stanoví, že poskytování veřejných prostředků na provedení změn v území nesmí být v rozporu s vydaným územním plánem,
  • vypouští jakoukoliv úpravu důsledků nevydání rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovených lhůtách.

Stejná skupina poslanců kromě toho navrhuje změny v doprovodném zákoně, které směřují k posílení integrace rozhodování, tedy k přesunu většího množství pravomocí z tzv. dotčených orgánů na stavební úřady.

Návrh poslance Radima Fialy

Pozměňovací návrh poslance Radima Fialy (SPD) obsahuje obdobné změny jako předchozí, kromě zavedení žaloby ve veřejném zájmu.  Navíc však obsahuje řadu dalších změn:

  • vyjádření principu, že územně plánovací dokumentace vyjadřuje veřejný zájem na konkrétním způsobu využití území,
  • výslovné zakotvení zásad koordinace a vzájemného poměřování dotčených zájmů při rozhodování stavebního úřadu,
  • podrobnější úpravu tzv. podmiňujících plánovacích smluv mezi samosprávou a investorem, jejichž uzavřením územní plán podmiňuje využití určitého území,
  • rozšíření případů náhrad za změny v území v důsledku územního plánování,
  • úpravu základních požadavků a podmínek využívání území přímo ve stavebním zákoně,
  • zavedení efektivního nástroje ochrany před nečinností stavebního úřadu - vznik rozhodnutí v důsledku uplynutí lhůty pro jeho vydání, spolu s výslovným stanovením odpovědnosti úředníků za tuto nečinnost a ochranou před možným zneužitím této možnosti, a to povinností přezkumu nadřízeným orgánem.

Návrh opozičních poslanců

Další komplexní pozměňovací návrh předložila skupina opozičních poslanců. Kromě některých jednotlivých změn, v nichž se shoduje s předchozími návrhy, je založen na odlišné koncepci – ta počítá se zachováním současných stavebních úřadů v obcích i krajích. Dále předpokládá zachování většiny stanovisek vydávaných dotčenými orgány, vesměs ve formě nezávazných vyjádření. Zavádí rovněž odlišnou koncepci řízení o povolení záměru ve dvou fázích – nejprve pouze s dotčenými orgány a stavebníkem, a teprve následně, pokud není žádost již v první fázi zamítnuta, s ostatními účastníky.

Přínosy, možnosti, rizika

Integrace rozhodování u stavebních úřadů je principiálně správný krok, a to jak vzhledem potřebě zrychlit a zjednodušit řízení o povolování staveb, tak vzhledem k vhodnosti nahrazení fragmentovaného („rozkouskovaného“) posuzování ochrany veřejných zájmů posuzováním komplexním. Zároveň jsou tu ale rizika tohoto přístupu, ať již pokud jde o možné snížení odbornosti rozhodování v jednotlivých oblastech nebo možné tlaky na úředníky „zevnitř“ soustavy stavebních úřadů, tedy od jejich představených.

Zákon by měl také výslovně zakotvit princip odborné odpovědnosti úředníků při integrovaném rozhodování stavebních úřadů. Splnění požadavků na ochranu každého z dotčených veřejných zájmů by měla vždy posuzovat úřední osoba s odpovídající kvalifikací, která bude za splnění těchto podmínek odpovídat a jejíž posouzení bude závazné. Tam, kde zákon umožňuje správní uvážení, musí posouzení věci stavební úřadem směřovat ke zvážení významu všech dotčených zájmů a jejich spravedlivé rovnováze. Užitečné by bylo i zavedení veřejně přístupného rozvrhu práce pro Nejvyšší stavební úřad a Specializovaný stavební úřad, zabraňujícího účelovým zásahům do přidělování případů jednotlivým úředníkům. Na místě by jistě bylo i posílení možnosti obcí pořizovat podrobnou územně plánovací dokumentaci a současně možnost větší flexibility v oblasti územního plánování.

Autor pracuje jako advokát v kanceláři Frank Bold Advokáti.

Pavel Černý

Hlavní partneři

Naši partneři