Koronavirus a my – první týden

První týden plošné karantény v České republice uvedl populární rádoby ekonom fejetonem o tom, že si „uděláme šábes“ – a užijeme si ho. Skuteční ekonomové ho uzavřeli výzvou, abychom tu karanténu zvážili, pokud nechceme epidemii COVID - 19 překonat jen proto, abychom pak – obrazně řečeno – umřeli hlady. Zatímco fejeton o šábesu zůstal po právu bez odezvy, citovaná výzva vyvolala reakce přinejmenším živé: na jedné straně lajkování a sdílení na sociálních sítích, na druhé straně odsudky „přepočítávání lidských životů na peníze“.

Reálný život zatím ukazuje, jak už to bývá, pestřejší obrázek. Nedostatkové roušky jsme si stačili ušít právě včas, abychom je mohli začít nosit, jakmile to bylo nařízeno – a jsme v tom docela ukáznění, ne-li dokonce zodpovědní. Zatímco píšu, podél Berounky pod mým oknem na trati Praha – Beroun jezdí přesně podle jízdního řádu prázdné vlaky, po jindy vytížené silnici 115 jen tu a tam auto. Zdravotníci i pracovníci dalších složek integrovaného záchranného systému jsou v permanenci – pan prezident jim ve svém projevu raději ani nepoděkoval, aby je z náročné práce nevyrušoval. Rodiče žáků prvního stupně základních škol zjišťují, že jejich učitelé by měli brát asi tak desetkrát víc, než za svojí extrémně náročnou práci doposud dostávají. Dobrovolníci i úřady některých obcí (o příbuzných nemluvě) se snaží ochrání seniory před nákazou obstaráváním nákupů a dalších potřebných služeb. Kdo nepřišel o práci se zavřením restaurací, obchodů, provozoven služeb a divadel, snaží se pracovat stejně jako před karanténou. Někdo s rouškou na obličeji doslova v první linii za pokladnou supermarketu, někdo na stavbě a zase někdo jiný zjišťuje, že práce on-line z domova je daleko náročnější, než se mu zdálo v dobách, když si tu a tam užíval „houmofis“. A kdo o práci přišel, jako dobrovolník hlídá děti zdravotníkům nebo se stará o seniory. Zatím to jde. Zatím! Všichni čekáme, co přijde.

Do května nebo ještě dál?

Přicházejí noví pozitivně testovaní, ale denní přírůstky často stagnují nebo dokonce klesají, přestože každý den je otestováno víc lidí než den předchozí. Jsou i první vyléčení a dosud ani nikdo nezemřel. Váhám, zdali je dobré právě toto tady konstatovat - aby to nebylo rouhání, které bude vzápětí potrestáno. Ale beru to jako důkaz špičkové kvality lékařské péče našeho veřejného zdravotnictví, která jindy zůstává překryta nevstřícným vystupováním vůči pacientům a pohrdáním jejich časem.

Ke karanténě, jak už to v době ICT bývá, se vyjadřuje kdekdo. Kdo chce (jako já) nachází prognózy a informace, které považuje za kompetentní a realistické: nakažených je mnohem víc a časem jich bude možná 40, možná 60 % populace. V drtivé většině ale půjde o nákazu bezpříznakovou, téměř bezpříznakovou nebo s lehkým průběhem.

Nakonec není důležité, zda je to COVID – 19, „jenom“ chřipka, nebo nachlazení. Smyslem karantény je utlumit nástup epidemie, aby nemocnice zvládly výjimečně vážné případy, a ochránit rizikové skupiny – aby se nestalo to, co v Itálii, a na co se, zdá se, chystá Velká Británie, možná i Německo. Optimistický výhled je, že nejpřísnější karanténní opatření bude možné odvolat začátkem května – pokud se budeme všichni chovat zodpovědně a neobjeví se nové zdroje nebo cesty nákazy. Může se ale stát, že děti ani studenti už v tomto školním, respektive akademickém roce do školy už nepůjdou. Co bude s maturitami, obhajobami a státními závěrečnými zkouškami? Také nabídka možností letní dovolené bude nejspíš hodně omezená – pokud vůbec nějaká.

Nová pravidla hry?

Finanční správa nabízí odklad plateb daní, některých proti prokázání dopadu karantény, některých dokonce „jen tak“. Stát i Evropská unie vyčleňují miliardy – desítky a stovky miliard na kompenzaci dopadů epidemie, Českomoravská záruční a rozvojová banka (možná i jiné) nabízí bezúročné překlenovací půjčky, hypoteční banky nabízejí odklady splátek bez sankcí … a ekonomika má v meziročním srovnání klesnout o deset a více procent. To je zajímavé: po credit crunchi nikdo nic takového nenabízel. Jistě, banky byly tenkrát první a hlavní postižené. Máme to teď tedy chápat tak, že se mezitím zahojily tak, že neví, co s penězi? A můžeme si tipnout, kdo úspěšněji zvládne administrativu, nezbytnou k prokázání nároku na kompenzaci. „Ičař“, kterému zavřeli kadeřnictví, architekt na volné noze, na kterého se „jen“ z týdne na týden přestali obracet zákazníci, nebo Agrofert?

Vypadá to, jako by epidemie měnila pravidly hry. Banky jsou shovívavé, finanční správa laskavá … Po karanténě má prý přijít rychlé ekonomické oživení. Jak ale vypadá rychlé ekonomické oživení při současném desetiprocentním meziročním propadu HDP? Kolegyně, která posledního února odjela na roční stáž do Kanady, hlásí, že tam už se propouští napříč obory.

Už je tady tříprocentní klauzule?

V každém případě, kam až makroekonomické statistiky sahají, stavělo se vždy teprve až v okamžiku, kdy meziroční hospodářský růst přesáhl 3 %. Z pohledu profese architekta to tak všechno dohromady dává dost pesimistickou prognózu. Ale třeba uvidíme to, co jsme si doposud nikdo nedovedl představit: že i v Česku, v Praze, v Brně, v Plzni skutečně klesnou ceny bytů i kanceláří –  a že klesnou třeba o deset, patnáct procent.

Zatím se staví, projektujeme na dálku, úřady fungují … jako by se nechumelilo. Týden je krátká doba, a strach má velké oči – jakoby ale už byla cítit menší vůle zahajovat nové stavby, startovat další fáze projektové přípravy, rozhodovat výběrová řízení a vybírat zhotovitele i architekty. Stavební úřady nikdy nepracují rychle – on-line ale jako by bylo ještě těžší zastihnout úředníka a posouvat věci dopředu. Týden je ale opravdu krátká doba. Třeba už tento týden bude obrázek jasnější. Jsme v situaci, kterou neznáme, teprve se s ní seznamujeme a snažíme se zorientovat.

Michal Šourek

Hlavní partneři

Naši partneři