Marcel Soural, Trigema: Prožíváme velmi zvláštní dobu!

Čím méně se pracuje, tím více je v hospodářství peněz. To není normální – říká Marcel Soural, šéf skupiny Trigema, kterého aktuální vývoj české i světové ekonomiky zjevně znepokojuje. Trigema samotná se ale s loňským pandemickým rokem vyrovnala více než dobře – právě loni dosáhla svých historicky nejlepších hospodářských výsledků.

Statistiky mluví jasnou řečí – málokdo se má dnes tak jako stavitelé bytů!

Tak ano, máme to nyní dobré – asi stejně jako výrobci potravin nebo firma Rohlík! To je ale jen na chvilku, prožíváme velmi zvláštní dobu. Za chvíli to přejde a všechno se zase tak nějak narovná.

Aktuálně to ale na pražské bytovém trhu pro rezidenční development vypadá dobře: ceny stoupají, prodej také, naopak klesají zásoby, což je pro vás nakonec také dobré. Mimochodem: pokles zásob je odrazem jen těch zvýšených prodejů nebo i snížení dodávek nových bytů?

Nepochybně působí oba faktory, o kterých mluvíte. Nových projektů skutečně není tolik, ale více se na těch tenčících zásobách asi projevuje prodej. V posledním čtvrtletí přes dva tisíce prodaných bytů, za celý rok 5 800 bytů, to je prostě nečekané. Pozadí je jasné: levné hypotéky a víra lidí v to, že nejlepší je vložit volné peníze do nemovitostí. A to je pravda. Ona je současná krize trochu jiná než ty předcházející – práce a produkce ubývá, ale peněz přibývá, všechny vlády je dnes do ekonomiky lijí horem dolem. Tím pádem se ovšem peníze znehodnocují a v takové době rezidenční reality představují jistotu. Přímá a logická úměra mezi produkcí a penězi zmizela. Je to paradoxní: čím méně se pracuje, tím více je v hospodářství peněz. To není normální. Uvidíme, jak nám to dlouho vydrží.

Vaší společnosti ale tato nenormální doba docela svědčí, ne?!

Ano, měli jsme loni historicky nejlepší hospodářský výsledek, ve firmě je dnes o 5 % zaměstnanců více než před rokem, realizujeme a připravujeme řadu projektů. Za tím vším je ovšem větší odbyt a následně zvýšení našich příjmů. Máme víc, protože více pracujeme a naše produkce má na trhu úspěch.

Kdo dnes nové byty kupuje?

My tak úplně přesně neumíme odlišit uživatele od investora, nemůžeme kupce zpovídat, jaké má s bytem úmysly. Odhadujeme, že je to tak půl na půl. A to přesto, že zahraniční poptávka v porovnání s minulostí výrazně oslabila. Trh dnes drží domácí klientela, která chce svá aktiva bezpečně uložit.

Jak se dnes staví? Mám na mysli především povolovací procesy a pak ty často zmiňované potíže ve stavebnictví.

Státní aparát žije ve stejné zemi jako my, tedy i tam se změnila organizace práce a klesla výkonnost. Všechno jde pomaleji a na schvalovacích procesech je to znát. Tentokrát to jen konstatuji - není to vina státních úředníků, že tady máme covid. Naproti tomu s dodávkami stavebních prací přes četné obavy nemáme potíže. Poptávka viditelně klesla, všichni brzdí. Veřejný sektor, hlavně obce a kraje, netuší, kolik peněz budou mít k dispozici, privátní sektor je také opatrnější, pokud nebudu mluvit třeba o skladech. Samozřejmě - neprůchodnost hranic nám blokuje pracovníky z Ukrajiny a dalších zemí, bylo by dobré, kdyby to už skončilo. Představa, že se ve stavebních sektoru uplatní lidé z restaurací či cestovních kanceláří, není tak úplně realistická. Nicméně zatím samotné stavění nepředstavuje velký problém.

Dlouho se mluví a dokonce prahne po institucionálních investorech, kteří od vás budou kupovat nikoli byty, ale celé domy nebo dokonce kompletní projekty. Už přišli?

Ano, je to tak, už jsou tady. Jde hlavně o penzijní fondy.

Našli cestu i do Trigemy?  

Právě jsme jednu nabídku od jednoho renomovaného fondu odmítli.

Ani snad nemusím pokládat další otázku …

Oni od nás chtěli koupit etapu jednoho našeho pražského připravovaného projektu. Celkem jde o zhruba 220 bytů. Cena, kterou nabízeli, byla velmi příznivá. Ale nakonec jsme nabídku nepřijali. Jednak bychom neměli práci pro naše zaměstnance, myslím oddělení správy majetku nebo prodeje, marketing a tak dále, jednak si myslíme, že sami dosáhneme ještě lepšího výsledku. Ale jinde, pokud vím, to probíhá a je to dobře. Třeba i my se někdy s někým domluvíme, uvidíme.

Z vašich projektů jsou nejviditelnější Top Tower a Fragment. Má Trigema v portfoliu ještě další takový unikátní projekt?

Je tu ještě Zlatý Lihovar. Právě nyní jsme dotáhli všechny majetkoprávní záležitosti ke zdárnému konci, územní rozhodnutí už máme v právní moci a připravujeme dokumentaci k žádosti o stavební povolení. A v druhé polovině roku bychom rádi začali stavět.

Ještě nějaký originální počin?

Chystáme trochu jinou komunikační strategii včetně způsobu, jak naše produkty prezentovat veřejnosti. Zatím, podle našeho mínění, ještě nedokážeme skutečně přesvědčivě komunikovat, proč a v čem je naše produkce unikátní – doufám, že i na tomto poli předvedeme něco jiného, což je mantra našich nových projektů.

Vraťme se ještě k těm architektonicky výjimečným projektům – jaké jsou reakce?

Jde o to, koho se ptáte. Když budu mluvit o našich zaměstnancích, tak pro řadu z nich to je důvod, proč ve firmě jsou. Oceňují, že je to něco jiného, že se to standardnímu developmentu vymyká, je to pro ně výzva. Kolegové profesní reagují různě, ale obvykle pozitivně. Dokonce jsem zaslechl, že Trigema je Michelangelo českého developmentu – to zní příjemně. Občas sice někdo tvrdí, že si to děláme zbytečně složité, ale to je právě to, co mne baví. Nemám rád jednoduché věci. A snad také sloužíme jako inspirace. Mimo jiné jsme se mezi prvními začali starat o veřejný prostor včetně toho, že jsme do něj zakomponovali výtvarné umění a kulturu vůbec. A dnes už nejsme jediní. Myslím, že jsme ke kultivaci trhu něčím přispěli. A co se týká veřejnosti, ta je ve svých názorech velmi vyhraněná: buď obdivují, nebo nenávidí.  To považuji za plus.

Co právě uplynulá dekáda změnila v českém developmentu?

Došlo k vyčištění trhu, k důslednější profesionalizaci celého oboru. Dnes trhu dominuje řekněme dvacet firem, které tady již dlouho jsou a dlouho chtějí být. Proto jsou také čím dále odpovědnější. Hlavně už přesně vědí, že je třeba stavět město a nikoli jen vydělávat peníze - před minulou krizí let 2008 – 2009 šlo v developmentu právě jen o to. S touto změnou souvisí i vyšší kvalita naší produkce. Už neděláme tolik chyb, opakováním se všichni učíme a zlepšujeme. Co se také během let zásadně změnilo je to, že developerské firmy jsou silnější, kapitálově, personálně i svým know-how, a proto se mohou pouštět do větších a složitějších projektů. A protože jsme silnější, jsem také více nezávislí, děláme jen to, co opravdu chceme a čemu věříme.

Kam jste se za minulou dekádu profesně posunul vy?

Raději bych mluvil o celé firmě spíše než jen o sobě. Především jsme se naučili realizovat velké projekty. Ony jsou v mnoha směrech o hodně náročnější, před pěti šesti lety bychom to nezvládli. To se týká hlavně financování, v tom jsme se posunuli opravdu hodně vpřed. Například dnes vydáváme vlastní dluhopisy – a současně víme, že to není jediná cesta, jak získat potřebný kapitál, stále se učíme nové věci. Pak je tu celá oblast volnočasového developmentu a zajištění provozu takových projektů. Důležité je tady zmapovat a využít synergické efekty. Monínec (pozn.red. lyžařský areál v lokalitě Sedlec-Prčice) byl pro nás první takovým projektem, v současnosti připravujeme další. A ve Veselí nad Moravou bychom do nějakých sedmi let chtěli vytvořit celý klastr pro volnočasové aktivity. Takže: posouváme se a učíme se stále něco nového. A to nás baví.

Petr Bým

Hlavní partneři

Naši partneři