Ceny bytů rostou v Evropě už několik let rychleji než mzdy. Zdražování se týká i komerčních bytových pronájmů, a to zejména ve velkoměstech, kde poptávka po bydlení daleko převyšuje nabídku. Ukazuje se nicméně, že růst nákladů na bydlení, ať už vlastní, či pronajaté, se nejlépe daří usměrňovat tam, kde obce disponují vysokým počtem vlastních bytů.
Obecní bytový fond totiž představuje přirozený prvek pro moderování realitního trhu. Zdá se, že nejen tuto přednost městského nájemního bydlení si začínáme uvědomovat i v Praze.
Od odmítání k zájmu
Tradice městských nájemních bytů je rozšířená především v německy mluvících zemích, kde této formy bydlení využívá mnohde i 40 a více procent obyvatel. Naopak v České republice je takové bydlení vnímáno jako méněcenné, a to především mezi příslušníky starších generací.
Zatímco dříve narození většinou bydlí ve vlastním, mezi mladšími ročníky stoupá procento těch, kteří kvůli rostoucím cenám na koupi bytu nikdy nedosáhnou a neúnosné finanční zatížení pro ně mnohdy představuje i komerční nájem. Jedná se shodou okolností o generaci, která již nezažila éru socialismu a která díky častějším a mnohdy i delším pobytům v zahraničí zjišťuje, že obecní bydlení nemusí být určeno pouze malému procentu osob v tísni, ba ani nemusí být nekvalitní a ošklivé.
Názorovým obratem v otázce městského bytového fondu prošly také municipality. Možnosti a výhody, které rozsáhlý obecní bytový fond přináší, si však uvědomily víceméně až poté, co o něj přišly v důsledku neuvážených privatizací. Slova o potřebě výstavby městských bytů čím dál častěji zaznívají i od soukromých developerů.
Nový hráč na scéně
Cestou navyšování počtu městských bytů se chce vydat také Pražská developerská společnost, která nedávno vznikla z pracovní skupiny patřící pod IPR. Městský developer, při jehož zakládání se metropole inspirovala Hamburkem a Mnichovem, by se ve své počáteční fázi měl soustředit především na vytipovávání městských pozemků vhodných k bytové výstavbě a přípravě konkrétních projektů s cílem nabídnout cenově dostupné bydlení učitelům, hasičům, policistům a dalším profesím nezbytným pro chod města.
Očekává se, že zapojení městského developera do příprav celý proces výstavby městských bytů, která poslední desetiletí skomírala, významně urychlí. (Pro zajímavost - v letech 2001–2015 se v metropoli dokončilo průměrně pouhých 241 obecních bytů ročně.) Zda nová instituce svým záměrům dostojí a její vznik bude pro město skutečně přínosem, ukáže teprve čas.
Chybí zkušenosti i pozemky
Co se týká plánovaného rozvoje městského bytového fondu, je Praha v poněkud nevýhodné situaci. Na rozdíl od Vídně, která městské nájemní byty staví už bezmála stovku let, byla v Praze a České republice obecně tato tradice, stejně jako tradice družstevní či spolkové výstavby, narušována dějinnými zvraty. Oproti Amsterodamu také město nedisponuje ani rozsáhlými pozemky – zatímco nizozemská metropole vlastní 80 % pozemků nacházejících se ve městě, Praha jich má ve svém vlastnictví zhruba 30 % a velkou část z nich tvoří dopravní infrastruktura a parky.
Především ale Praze chybí zkušenosti, jak výstavbu realizovat. Vzhledem k omezenému rozpočtu pro intenzivní rozvoj městského bytového fondu se podobně jako v zahraničí nabízí spolupráce se soukromými developery a neziskovými subjekty, přičemž Praha by, jak ostatně plánuje městský developer, zajistila svou procesně-administrativní část a poskytla vhodné pozemky.
Kritickým okamžikem tohoto modelu spolupráce bude vyjednání podmínek výstavby tak, aby si město i realizátoři stavebních projektů vyšli vstříc a aby považovali spolupráci za smysluplnou. A především, aby výsledek splnil svůj účel: poskytnout kvalitní a zároveň finančně dostupné bydlení lidem ze strategických profesí, neúplným rodinám, seniorům a dalším, kteří si nemohou dovolit za bydlení platit přemrštěné částky. A později snad i mladým rodinám a širším vrstvám společnosti, stejně jako tomu je v moderních západních metropolích.
Autor je místostarostou pro majetek, investice a podporu podnikání MČ Praha 11.
Ondřej Prokop
