Pod tlakem vysokých cen rezidenčních nemovitostí se lidé poohlížejí po menších bytech, vzdálenějších lokalitách, budovách v horším stavu a podobně. Na internetu rovněž přibývá nabídek na prodej údajně obyvatelných prostor vznikajících ze sklepů či prádelen. Zákon ale jasně stanovuje, jaká kritéria musí splňovat konkrétní prostor, aby jej bylo možné legálně obývat, tedy považovat za byt.
Místnost bez oken, vybudovaná ve sklepním prostoru s přístupem do sdílené kuchyně – inzerátů takových znění v poslední době na internetu přibývá. Odborníci ale varují před nákupem podobných nemovitostí, pokud mají sloužit k bydlení. „Užívání jakéhokoliv nebytového prostoru za účelem bydlení je z právního pohledu problematické. Každý prostor musí být užíván k takovému účelu, jaký schválil stavební úřad. Pokud tedy člověk bydlí například v ateliéru, tak porušuje stavební zákon. Analogicky to platí i pro sklep,“ upozorňuje Lukáš Štrajt, vedoucí právního oddělení společnost M&M Reality. Občanský zákoník podle něho tak striktní není, ale stavební zákon mluví jasnou řečí a vlastníkovi hrozí za jeho porušení sankce.
Ateliéry lze rekolaudovat
Už více než rok platí, že v Praze je možné předělat na bytové jednotky některé ateliéry, a sice ty, které dříve, tedy v době svého vzniku, nesplňovaly požadavek na oslunění. Ten radní koncem roku 2018 z pražských stavebních předpisů vyřadili a majitelé některých ateliéru tak v okamžiku teoreticky zbohatli. „V případech, kdy byl požadavek na oslunění jediným důvodem, proč byl daný prostor zkolaudován jako ateliér, by nyní nemělo nic bránit rekolaudaci na bytovou jednotku,“ říká k tomu Jan Martina ze společnosti M&M Reality. V metropoli vlastní ateliér tisíce lidí, zpravidla bývají v rámci většího developerského projektu jeden až dva na každý vchod. Rozdíl mezi cenou ateliéru a bytu v rámci jednoho developerského projektu se obvykle pohybuje až okolo 20 %.
Nejde jenom o slunce
Nebytové prostory ale zpravidla nevyhovují i z jiných důvodů, než je otázka oslunění. „Požadavků na prostor, který má být zkolaudován na byt, je celá řada. Například minimální velikost pokoje je osm metrů čtverečních, pokud ale tvoří byt pouze jedna místnost, pak musí mít minimálně 16 čtverečních metrů. Důležitá je minimální světlá výška, která musí být v bytových domech 2,6 metru, v rodinném domě 2,5 metru, v podkroví pak 2,3 metru. Svá pravidla má také větratelnost či dostupnost prostoru,“ vyjmenovává Lukáš Štrajt s tím, že více podrobností lze nalézt v ČSN 73 4301 - Obytné budovy.
Cena rozhoduje, ale …
„Lidé jsou vlivem vysokých cen skutečně ochotni výrazně slevit ze svých nároků, a to co se týče dojezdové vzdálenosti i konkrétní nemovitosti. Zatímco ještě před pár lety bylo výjimečné, aby se lidé natrvalo stěhovali třeba do chatařských oblastí, dnes je to naopak velmi časté. Nákup nebytového prostoru, ať na první pohled uzpůsobeného k bydlení, ale řešením obvykle není. Výjimkou jsou jen některé výše zmíněné ateliéry,“ konstatuje Jan Martina. Mezi tipy, jak alespoň trochu ušetřit, doporučuje nepřepočítávat cenu striktně jen na metry čtvereční, ale vnímat nemovitost jako celek, kombinovat pragmatický úsudek s osobními pocity. Úspora se může skrývat také ve výhodnějším financování. „Lidé by neměli bezmyšlenkovitě přijímat první nabídky bank, ale porovnávat, případně si nechat poradit od odborníka,“ dodává Jan Martina.
SF/pb
