Na zmíněném setkání padala spousta dalších pouček a postřehů, byť někdy nijak objevných, ale stále platných. Třeba, že vůči novému, které se objeví ve stabilním prostředí, vzniká odpor vždy (a máloco je tak stabilizované jako struktura města). Nebo třeba i to, že v Čechách jsme mistři na hledání problémů, takže kvalifikované kritiky se vždy narodí dost – a každý developerský projekt, respektive jeho tvůrci, by na to měl být připraven.
Informační selekce
Efektivní komunikace s médii má i řadu dalších pravidel. „Lidé vnímají selektivně, z nabízených informací si vybírají!“ upozornila Jana Víchová ze společnosti Extima CZ. A platí to obzvláště pro novináře – různá média mají totiž různá auditoria. Jinak bude prezentaci realitních projektů vnímat redaktor z deníku, orientovaného na voliče ČSSD, jinak novinář z realitního magazínu či ekonomického týdeníku a úplně jinak člověk z titulu, který je zaměřen na ekologii.
Na zmíněné akci tyto rozdíly či selektivnost vnímání velmi ilustrativně prezentoval Jiří Nádoba z Respektu. Toho například na projektu Rustonka nezajímá ani tak počet metrů čtverečních, či výše investice, ba ani skutečnost, že budova oživí druhdy odpudivý úhor, ale především odpověď na otázku, kam zmizel starý komín, který developer slíbil zachovat.
Se zájmy a zaměřením příjemce informace je zkrátka třeba počítat, když ne na prvním, tak určitě na druhém místě. A přitom je třeba diferencovat velmi jemně. O tom mluvil zase Martin Mládek z advokátní kanceláře Invicta, mající zkušenosti hlavně z projednávání developerských projektů s obcí či městem. „Obce jsou ovšem vícehlavý tvor!“ upozorňuje advokát Mládek – jinak věc vidí starosta, jinak vedoucí odboru výstavby či úředník stavebního úřadu, a zase jinak občan, kterému budou stavět pod okny.
Developer (u nás) není padouch!
Skutečností nicméně je, že – jakkoli developerská obec má dojem, že hraje roli mediálního otloukánka – to s publicitou developmentu u nás není nijak zlé. Z průzkumu společnosti Newton Media vyplynulo, že v roce 2015 bylo tomuto oboru v tisku a elektronických médiích věnováno 21 000 nejrůznějších materiálů, z nichž jen 5 % mělo negativní či kritických ráz. S mediálním renomé oboru to tedy snad není tak zlé, přičemž na zájem médií se developeři rozhodně stěžovat nemohou. Ale určitě to neznamená, že - básnicky řečeno - lze usnout na vavřínech. Naopak – i proto, že právě nyní se velcí developeři docela houfně pouštějí do velkorysých projektů, které mají už nejen lokální, ale městotvorný či urbanistický ráz a budou se tedy dotýkat řádově vyššího počtu subjektů.
Těžký boj
Přitom by developerští medailisté neměli zapomínat ani na jakýsi svůj dědičný hřích. „Myslím, že naše nízká popularita vyplývá také z toho, že je nás málo a jsme tedy snadným a přehledným cílem, navíc obecně se má za to, že jsme velmi bohatí, a v neposlední řadě nám asi nehraje do ruky ani skutečnost, že dost často mají developerské firmy zahraniční původ,“ konstatoval na setkání SF Petr Herman ze společnosti HB Reavis.
S předsudky a představami se bojuje opravdu obtížně a možná i marně. Autor těch řádků byl kdysi na návštěvě v redakci globálního ekonomického časopisu Forbes. Čeští a slovenští novináři se tady měli seznámit s nezávislou a profesionální žurnalistikou a jejími zásadami. Hostitelé přitom kladli extrémní důraz na objektivitu a pravdivost. „Musíte mít vše potvrzeno z několika zdrojů, dva jsou skoro málo, raději tedy z tří a více,“ doporučoval jeden z nich. Pak se ovšem krátce zamyslel a doplnil: „Ale tohle neplatí, když budete psát něco o bankách nebo developmentu. Ti jsou moc velicí a moc bohatí, lidé je nemají rádi a tak každý kopanec, byť nespravedlivý, ocení!“
Foto: Cristiano Machado
Petr Bým
