Vyjdeme-li z předpokladu, že nás i tato krize, stejně jako všechny předešlé, někam posune, nemohu se při své profesní specializaci nezamyslet nad tím, jak se nám při všudypřítomné masáži Covidem-19 pracuje, a potažmo jak budou vypadat kanceláře v době postCovidové. Tedy pokud taková doba vůbec nastane.
Když už jste nějakou tu krizi ve svém oboru zažili, máte výhodu lehkého nadhledu pramenícího ze zkušeností z dob, resp. krizí minulých. I proto bych s Vámi chtěl sdílet osobní pohled na několik otázek, které nyní v mém okolí zaznívají. Názor si nakonec musíte udělat každý sám za sebe, nicméně budeme-li své pohledy na krizi i dobu po ní společně sdílet, je tu šance, že i z této krize vyjdeme silnější, chytřejší a především připravenější.
Otázka 1 - Sníží masivně nasazený home office poptávku po kancelářích v době postCovidové?
Globálně nasazený home office se osvědčuje jako staronová možnost práce tzv. na dlouhou ruku, tedy bez osobního setkávání. Často se z různých zdrojů dozvídáme, jak jsme nyní, když pracujeme z domova, velice efektivní. Podobně jako po jednom z amerických hurikánů musím ale upozornit na fakt, že se nenacházíme v normálním prostředí - výsledky efektivity tohoto pracovního režimu jsou značně zkreslovány skutečností, že nikam nemůžeme. Možná i tím, že někteří z nás mají strach o práci, a tak napínají síly více, než tomu bylo donedávna. Otázkou zůstává, jak efektivní bude home office v době volných vstupů na golfová hřiště, do obchodních center, skupinových terapií v kavárnách a hospůdkách atd.
Abychom ale jen nespekuloval, vezmu si na pomoc článek v Harvard Business Review z roku 2015. V něm John Roberts a Nicholas Bloom popsali výsledky studie 255 zaměstnanců převedených do režimu home office, tedy polovinu firmy (experiment trval 9 měsíců). V nekrizové době stoupla efektivita pracovníků „doma“ o 13 %, a co je zajímavé, fluktuace těchto zaměstnanců klesla o 50 %. Kontrolní skupina, jež nadále pracovala v kanceláři, nezaznamenala žádnou odchylku v efektivitě, a to i přesto, že byly kanceláře prázdnější. Zatím to tedy vypadá, že se home office osvědčil a měl by být pro zaměstnavatele volbou číslo 1. A zároveň pro pronajímatele kanceláří velkou hrozbou. Je třeba ovšem dočíst do konce. Firma se po této zkušenosti rozhodla nabídnout „práci doma“ všem zaměstnancům. Překvapením bylo, že se polovina pracovníků, kteří se dobrovolně rozhodli pro home office, nakonec vrátila do kanceláře, a celkem tři čtvrtiny těch, kdo byli během první fáze studie v kanceláři, se v nich rozhodli setrvat. Za hlavní důvod je považována osamělost.
Pominu-li tedy všechny dnešní překážky v osobním životě i nemožnost realizace některých profesí v systému home office, je zřejmé, že práce z domova je jistě vhodný doplněk firemní kultury, nikoli však generální řešení. I proto se osobně masivního přechodu na home office, a tím způsobeného dopadu na poptávku po kancelářích, příliš neobávám. I nadále jsme především společenským druhem, mohu-li to takto nelidsky uzavřít.
Otázka 2 - Pracujeme nyní doma na 100 %?
Většina z nás často slýchá, že kolegové na home office pracují na 100 %. Věřím, že si to nejeden z nás myslí - a má a zároveň nemá pravdu. Nejsme-li jedni z těch vyvolených, kteří se o sebe nebo své blízké vůbec nebojí, je zřejmě, že je náš mozek právě nyní enormně přetěžován jeho základní funkcí, a tou je boj o přežití. Všechna ta mediální masáž, hovory v rodině, zvýšená citlivost na úmrtí kolem nás, stejně jako vychýlení z komfortní zóny našich pracovních návyků jednoduše neumožňuje pracovat na 100 % možného. Mozek pracuje v podvědomí bez naší kontroly, a tak aktivně hlídá všechna nebezpečí, která by nás mohla ohrozit. V době války, k níž se velice nevhodně dnešní situace přirovnává, proto naše podvědomí neumožňuje příliš dlouhou koncentraci na jeden úkol - člověk je prostě „vyrušován“ pandemií, ať už chce, nebo ne. Proto pracujeme-li nyní na 100 % možného v dané situaci, neznamená to, že pracujeme na 100 % možného. To v době krize z (ne)klidu domova a starosti o rodinné příslušníky jednoduše nelze.
Otázka 3 - Který typ kanceláří bude krizí nejvíce zasažen?
Pokud si uvědomím, že se ještě pět let po španělské chřipce nebyli lidé ochotni naplno se scházet, pak vnímám, že například coworkingový koncept bude jeden z těch, který obdrží pořádnou ránu (pokud se rychle nenajde funkční a dostupná vakcína). Má úvaha vychází z toho, že se jedná o prostory, kde se mísí velké množství lidí. Přitom vy jakožto coworkingový uživatel nemáte šanci selektivně vybírat, s kým se potkáváte a s kým nikoliv. Karanténa jednotlivce také neznamená karanténu jen „jeho“ firmy, ale takřka automaticky karanténu všech firem, které s ní prostory coworkingu sdílejí. Navíc nejde jen o to, kdo coworking užívá jako nájemce, ale i o návštěvy. Lze oprávněně očekávat, že velké korporátní firmy budou chtít chránit své zaměstnance, potažmo provozuschopnost, a minimálně dočasně bude návštěva coworkingů jejich zaměstnancům přinejmenším nedoporučovaná.
V případě, že se nepodaří virus SARS-CoV-2 rychle a efektivně překonat, lze očekávat dopad i na velké open space prostory, tzv. chicken farms, tedy nedělené velkoplošné kanceláře, které neumožňují ani částečnou prostorovou separaci. Karanténní zásah je pak pro takové firmy málem totální, doslova na 100 %, oproti provozům s oddělenými nebo dokonce samostatnými kancelářemi. Podobně jako to můžeme vidět již nyní v praxi, kdy se i směny na stavbách střídají tak, aby se nepotkávaly, může náš budoucí svět kanceláří zaznamenat omezení „mísení lidí“ dané firmy, minimálně na úrovni celodenního pobytu jednoho vedle druhého v otevřených prostorách.
Na výše uvedené myšlenky si každý udělá názor sám, samozřejmě s nimi nemusí souhlasit. Nicméně jedno zůstává absolutní jistotou: pandemie svět včetně toho našeho kancelářského dozajista změní.
Autor je ředitelem pro rozvoj ve společnosti Passerinvest Group.
Eduard Forejt
