Pětina mladých mezi 25 a 34 lety bydlí u rodičů. Dvě třetiny z nich zůstávají doma hlavně z finančních důvodů. Vyplývá to z výsledků průzkumu, který ve druhé polovině loňska pro finanční skupinu Wüstenrot provedla agentura Data Collect a do kterého se zapojilo 500 lidí. Podobný průzkum loni dělala i agentura STEM/MARK pro Českomoravskou stavební spořitelnu. Podle jejích výsledků u rodičů žila necelá třetina mladých mezi 20 a 30 lety. Podle zjištění agentury Data Collect u rodičů zůstávají víc mladí muži než ženy. Řada z těch, kteří stále bydlí doma, je bez partnera. Mnozí singles se totiž obávají toho, že by jen ze svého příjmu nedokázali hypotéku bez problémů splácet. Podle zástupců finanční skupiny Wüstenrot v poslední době ale hypoték, které si berou jednotlivci, přibývá. Většinou si lidé pořizují jedno či dvoupokojové byty. Bývá to pro ně prý často výhodnější než placení nájmu. Třetině dotázaných na obstarání bytu přispěli rodiče či jiní příbuzní. Jen každý šestý člověk si bydlení financoval sám.
Podle autorů průzkumu je za bydlením s rodiči do vyššího věku někdy i „vychytralost a vyhovující životní styl“. Nákupy a domácnost totiž obstará rodina, takzvaní „mamánci“ pak ušetřené peníze za samostatné bydlení utrácejí za cestování a jiné věci.
Podle průzkumu agentury STEM/MARK celkem 97 % mladých mezi 20 a 30 lety uvedlo, že podstatnou bariérou pro jejich osamostatnění jsou právě finance. Tři čtvrtiny dotázaných se ale bály i ztráty pohodlí a dvě třetiny nechtěly převzít odpovědnost za svůj život a rozhodovat o něm. Velké části lidí vadilo také oslabení rodinných vazeb. Dvě třetiny rodičů uvedly, že svým potomkům na bydlení spoří. Agentura STEM/MARK také zjistila, že pro polovinu mladých je problematické mít vztah s někým, kdo stále bydlí u rodičů. Sedmi z deseti matek a otců nicméně nevadilo, když si jejich potomek vodil na noc návštěvu domů.
Podle výzkumu Sociologického ústavu akademie věd ČR a Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy (CERGE-EI) se mladí, vzdělanější Češi a Češky při rozhodování o koupi či nájmu bytu řídí spíš emocemi než podle znalosti skutečných nákladů. Upřednostňují vlastní bydlení před nájemním. Takové chování by ale mohlo rozkolísat trh s byty. Ke změně přístupu by podle autorů mohla vést třeba dlouhodobost nájmů a podpora sociálního bydlení.
