Architektonické soutěžení
Tomáš Zdvihal
Číslo věnované soutěžím vychází přesně po sedmi letech. Během této doby díky práci osvícených komunálních politiků, lokálních spolků, městských architektů, České komory architektů, ale i řady novinářů a popularizátorů vzrostlo povědomí o tom, co to vlastně architektonická soutěž je a k čemu slouží. Z řad architektů se formují profesionální organizátoři a například v Praze, Brně nebo Ostravě vznikly městské instituty a kanceláře, které mají speciální oddělení věnující se přípravě soutěží. To vše přispívá k jejich postupně rostoucímu počtu.
Tento pozitivní trend jde ale samozřejmě ruku v ruce s konjunkturou stavebnictví posledních let. Z globálního hlediska jsou soutěže nadále zcela marginálním způsobem výběru zhotovitele projektu, k čemuž negativně přispívá téměř nulová systémová podpora ze strany státu. Potenciál soutěží tak není zdaleka vyčerpán. Pokud nechceme, aby byly pouze výjimečnou událostí, ale standardním procesem, je nezbytné zvýšit jejich efektivitu a minimalizovat rizika na straně vyhlašovatelů i účastníků. Cestou k tomu může být vhodnější poměr různých typů soutěží s omezeným okruhem účastníků vůči tradičním otevřeným, což platí jak u těch nejmenších, tak u největších zakázek. Inspirací nám mohou být některé zahraniční země, kde má architektonické soutěžení dlouhodobou tradici.
Vyšší počet soutěží však ještě nic neříká o jejich úspěšnosti. Cílem přece jen nejsou hezké obrázky, ale v ideálním případě realizovaná budova. Je proto pozitivní, že i to se daří čím dál častěji. V obcích se pak slavnostní otevření staveb často stává společenskou událostí. Ostatně není lepšího způsobu, jak propagovat architektonické soutěže, než povedenou realizací.
ERA 21
