Postdigitální?
Jakub Kopec
Termín „postdigitální“ odkazuje k dnešní zdánlivě nepřehledné situaci vzniklé dopadem komputerizace a digitalizace na většinu lidských činností. Postdigitální nepředstavuje antitezi k digitálnímu, jakou bylo postmoderní k modernímu, a není ani jeho zřeknutím se a návratem k analogickému. Je poučeným (kritickým) a tvořivým pokračováním digitálního v hybridním prostoru spolupráce mezi strojovým a lidským, digitálním a analogickým, komunikačním a materiálním, globálním a lokálním, generickým a specifickým, vysokým a nízkým, vyspělým a rozvojovým, průmyslově vyráběným a DIY…
Obsah tohoto čísla časopisu se pokouší reflektovat, co by termín „postdigitální“ mohl znamenat v oblasti architektury. Ilustruje pole možností soudobého architektonického uvažování, jeho návaznosti na společenskou, kulturní a politickou situaci, vzdělávání a výzkum, až po spekulativní praxi na rozhraní toho, co lze ještě za architekturu považovat a kde již jsou architektonické prostředky využívány s jiným než architektonickým záměrem. Textovou část časopisu tvoří eseje a rozhovory, které dávají do souvislostí digitální technologie a politickou agendu, odkrývají infrastrukturní logiku velkých digitálních platforem, nahlížejí média z materiálního pohledu a architekturu z pohledu médií či sledují, jak výpočetní technologie a umělá inteligence ovlivňují soudobý performativní design a vedou ke vzniku nových oborů humanitních věd. Výklenky mezi textovými příspěvky vyplňuje výběr projektů s autorskými komentáři, které odrážejí mnohost architektonických přístupů vztahujících se k tématu – od akademických výzkumných projektů přes příklady spekulativní praxe po přesahy do jiných profesí. Jejich výstupy zahrnují tvorbu objektů, instalací a scénografií, práci se strojovým učením a robotikou či vývoj softwaru a dokumentaci událostí.
ERA 21
