Práva architekta versus práva investora (II)

Zásadní otázka je, zda a do jaké míry lze stavbu oproti architektonickému dílu měnit i bez souhlasu jeho autora. Zde je třeba rozlišovat mezi dvěma typy změn:

  1. změny prováděné v době, kdy stavba ještě není dokončena (tj. v rámci její přípravy či výstavby);
  2. změny prováděné až po dokončení stavby (například v rámci jejích oprav či rekonstrukcí).

Případ od případu

Na otázku, které změny díla jsou přípustné, neexistuje jednoduchá odpověď platná pro všechny případy - každou odchylku je třeba posuzovat individuálně, případ od případu. Neexistuje tedy žádný obecně závazný předpis, který by stanovil, jaké změny stavebník či majitel stavby bez souhlasu architekta ještě provádět může a jaké už ne. Každá stavba je trochu jiná, proto by nakonec o oprávněnosti určité změny bez souhlasu architekta musel rozhodnout soud. Protože spory mezi architektem a majitelem stavby se zas tak často před soud nedostávají, neexistuje ani konstantní judikatura k tomuto tématu. Určité vodítko pro rozhodování o přípustnosti odchylek od architektonického díla nicméně dávají tato zákonná ustanovení:

  • 29, odst. 1 autorského zákona: „Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených v tomto zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora“.
  • 38d, písmeno b) autorského zákona, podle kterého platí, že do práva autorského nezasahuje ten, kdo navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla, v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla; je-li to opodstatněné významem architektonického díla a lze-li to na něm spravedlivě požadovat, je povinen předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před provedením změn.
  • 2375 odst. 2 občanského zákoníku: „Nabyvatel smí dílo nebo jeho název upravit či jinak měnit, jen bylo-li to ujednáno, ledaže se jedná o takovou úpravu nebo jinou změnu, u níž lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě však nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název upravit nebo jinak změnit, vyhradil-li si autor svolení a je-li nabyvateli taková výhrada známa.“

Z právě citovaných ustanovení vyplývají mj. následující pravidla:

  • pokud dochází k jakýmkoliv zásahům do architektonického díla, nesmí se tak dít způsobem, který snižuje jeho hodnotu. Máme na mysli nikoliv hodnotu finanční, ale hodnotu architektonickou (kvalitativní, uměleckou). V praxi může dojít k situacím, kdy se v důsledku necitlivě provedené rekonstrukce peněžní hodnota stavby sice zvýší, avšak její architektonická hodnota poklesne;
  • již dokončenou stavbu, která je vyjádřením architektonického díla, lze měnit v míře nezbytně nutné – například pokud stav budovy vyžaduje opravy nebo jestliže jsou změny nutné kvůli změně obecně závazných předpisů či případně kvůli bezpečnosti uživatelů díla. Bez souhlasu architekta však nebude možné provést opravy budovy takovým způsobem, že se zároveň zásadně změní její celková architektonická koncepce (tj. potřeba oprav nesmí být záminkou pro zásah do architektonického díla bez souhlasu jeho autora);
  • o změně významného architektonického díla je nutné předem uvědomit jeho autora. Pokud o to architekt požádá, má právo i na poskytnutí dokumentace změny stavby.

Testování zásahů

Při posuzování oprávněnosti zásahů do autorských práv se provádí tzv. tříkrokový test, při kterém se zjišťuje (a) zda je tento zásah skutečně zvláštním případem odůvodněným v konkrétním ustanovení autorského zákona, (b) zda zásah do autorského práva není v rozporu s běžným způsobem užití díla a (c) zda tímto zásahem nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

Podle zkušeností autora tohoto článku nekončí spory mezi architektem a stavebníkem většinou u soudu, protože obě strany mají snahu se dohodnout. Investor si uvědomuje, že architekt by v krajním případě mohl dosáhnout i zastavení výstavby; architekt zase nemá zájem rozhádat se s potencionálním zadavatelem dalších zakázek a raději se spokojí s nižší odměnou, než jakou původně požadoval. I z toho důvodu existuje poměrně málo zveřejněných soudních rozhodnutí, která by se týkala sporů mezi architektem a investorem. Přesto jich pár existuje.

Šépka versus Olomouc

Architekt Jan Šépka je žaluje město Olomouc kvůli tomu, že bez jeho souhlasu v roce 2014 vyměnilo typ lampy veřejného osvětlení na Horním náměstí v Olomouci. Architekt je přitom autorem architektonické koncepce náměstí (včetně typu lampy) a tvrdí, že město bez jeho souhlasu nebylo oprávněno zasáhnout do jeho architektonického díla. Proto žádá odstranění nově instalovaných lamp. Město se brání mj. tím, že původní lampy již technologicky zastaraly a navíc již nebyly v dobrém stavu. Soud I. instance rozhodl, že město se má architektovi omluvit a zaplatit mu 100.000,- Kč. Obě strany se však proti tomuto rozhodnutí odvolali, přičemž architekt trval na odstranění nynějších sériově vyráběných lamp Philips UrbanStar, které nikdy neschválil. Podle zpráv publikovaných na internetu se zdá, že spor bude ukončen smírem spočívajícím v tom, že Olomouc na Horní náměstí instaluje zcela nové lampy podle návrhu architekta Šépky. Jak je vidět, architektovi se podařilo dosáhnout poměrně dobrého výsledku. Spor nicméně trvá již několik let.

Chládek versus Zlín

Architekt Pavel Chládek navrhl pro podchod u Náměstí práce ve Zlíně široké funkcionalistické schodiště se zábradlím umístěným pouze po jeho stranách. Město by z bezpečnostních důvodů chtělo do třetin schodiště umístit další dvoje zábradlí, protože starší lidé se po schodišti bojí chodit v situaci, kdy je místo zaplněno lidmi a oni se nemohou dostat k zábradlí na stranách širokého schodiště. Město nechce čekat, až někdo kvůli chybějícímu zábradlí upadne a bude se řešit, čí je to odpovědnost. Architekt však s touto úpravou nesouhlasí, protože instalací dalších zábradlí by byla popřena monumentalita schodiště, jež by pak vypadalo jako fotbalová tribuna. Zde se tedy střetávají dva zákonem chráněn zájmy – zájem na ochraně bezpečnosti a zdraví veřejnosti a zájem na ochraně integrity autorského díla.

Janda a kol. versus Liberec

Zmiňujeme také spor mezi městem Liberec a architekty zastoupenými Arch. Petrem Jandou ohledně koncepce parku v okolí Památníku obětem komunismu. Město zde nechalo vyměnit masivní smrkové lavice a nahradilo je lehčími. Byly ořezány původní osazovací trny lavic, které nyní stojí na vyšších pozinkovaných stojanech. Město také nahradilo osvětlení zapuštěné v zemi stožárovými lampami a do pochmurného parku a vysázelo záhony tulipánů a narcisů. Skupina architektů, která je autorem architektonické koncepce místa, se těmto zásahům brání, protože podle architektů město naprosto nerespektuje původní projektovou dokumentaci a svévolně zasahuje do mezinárodně uznávaného díla. Architekti přitom poukazují na to, že v Olomouci se architektovi Šépkovi podařilo spor obdobného typu v podstatě vyhrát.

Autor článku dodává, že se výše uvedených sporů nijak neúčastnil a informace o nich čerpal pouze z veřejně dostupných zdrojů (noviny, internet), které vždy nemusí přesně vystihovat skutečný stav věci.

Změna stavebníka

Příčinou sporů mezi architektem a objednatelem mohou být i situace, kdy se investor snaží svůj stavební záměr nějak zpeněžit (nepřesně se hovoří o prodeji projektu) a architekt s tím nesouhlasí. Ke změně stavebníka může dojít např. při fúzi či jiné přeměně obchodní společnosti, prodeji obchodního závodu nebo prodeji pozemku, na němž má být budova vystavena.

V celé řadě těchto situací zákon umožňuje, aby právo užít architektonické dílo přešlo na nového stavebníka i bez souhlasu architekta – tak je tomu v případě prodeje obchodního závodu či jeho části (viz § 2365 obč. zákoníku) nebo při fúzi či jiném způsobu zániku právnické osoby  s právním nástupcem (viz § 174 a § 2383 obč. zákoníku). Pokud však objednatel projektu plánuje, že své právo realizovat stavbu zpeněží jiným způsobem, je vhodné, aby jeho smlouva s architektem obsahovala také architektův souhlas s postoupením licence na jakoukoliv osobu podle § 2364 obč. zákoníku. V této souvislosti zmiňujeme, že pokud dojde k prodeji pozemku, je i nabyvatel pozemku díky § 73 odst. 2 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) oprávněn vykonávat práva z územního rozhodnutí či stavebního povolení, která byla vydána jinému žadateli – tato povolení či rozhodnutí se váží k pozemku a na právního nástupce přecházejí bez dalšího – k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 1 AS 73/2011 ze dne 15. 2. 2012, z něhož citujeme: „Územní rozhodnutí je vázáno k pozemku, jehož se týká (tzv. správní akt in rem), a spolu s převodem vlastnického práva k pozemku přechází na jeho nabyvatele.“

Co má obsahovat smlouva?

S ohledem na architektova práva, popsaná v tomto článku, lze stavebníkovi (investorovi) doporučit, aby jeho smlouva s architektem či projektantem obsahovala mj. tato ustanovení:

  • ujednání, které dává stavebníkovi právo architektonické dílo (či projekt) měnit i bez souhlasu jeho autora. Pokud by však toto oprávnění ke změnám bylo absolutní a autor by se v něm vzdával všech svých práv garantovaných autorským zákonem v nepřiměřeně velkém rozsahu, hrozí, že toto ujednání bude neplatné. Proto je třeba spíše stanovit, jakým způsobem či v jakém rozsahu bude stavebník oprávněn do architektova díla zasahovat (např. jakých částí stavby se změny mohou týkat nebo jaké změny materiálu lze provádět);
  • u některých architektonických děl, která nemají dlouhou životnost (např. městský mobiliář), bude vhodné zařadit do smlouvy oprávnění investora určitou část díla v případě jejího opotřebení či zastarání odstranit, zničit a nahradit novou;
  • ujednání o právu stavebníka užít architektovo dílo nejen pro samotnou výstavbu a získávání potřebných povolení, ale i pro propagační a reklamní účely. To je významné zejména u developerských projektů, u nichž je kvůli lepšímu prodeji či pronájmu novostavby nutné provádět reklamní kampaň;
  • již zmíněné ujednání o právu investora převést své právo užít architektonické dílo na jinou osobu (podlicence podle § 2363 obč. zák či postoupení licence podle § 2364).

Autor je advokátem a společníkem advokátní kanceláře Ürge & Černohlávek (www.ur.cer.cz). Ve své právní praxi se zaměřuje na spory ze smlouvy o dílo ve stavebnictví, právní vztahy k nemovitostem, korporátní právo, rozhodčí řízení a obchodní i občanské právo obecně. Josef Černohlávek je zároveň rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a je zapsán také jako rozhodce u Mezinárodního rozhodčího soudu při obchodní komoře Rakouska ve Vídni. J. Černohlávek je spoluautorem chystané publikace Právní spory ve stavebnictví, která se po právní stránce zabývá krizovými a konfliktními situacemi ve stavebnictví včetně soudních sporů.

Josef Černohlávek

Hlavní partneři

Partneři