Netušené možnosti a schopnosti informačních a komunikačních technologií dnes umožňují virtuálnímu veřejnému prostoru, aby splatil svůj dluh vůči veřejnému prostoru fyzickému, od něhož se před šesti tisíci lety odštěpil. Virtuální veřejný prostor je připraven přijmout fyzický veřejný prostor a jeho konstituent – architekturu - do prostředí virtuální a rozšířené reality. Virtuální realita samotná přitom není cílem a není ani produktem – je prostředkem k dosažení cíle, kterým je architektura.
[caption id="attachment_21505" align="alignright" width="200"] Prostředí VR/AR konečně umožní tvořit architekturu bezprostředně (tvořit virtuální dvojče budoucí architektury) – namísto dosavadní tvorby jejích obrazů.[/caption]
V prostředí VR/AR nabídne virtuální veřejný prostor jedinečné podmínky pro rozvoj a praktické uplatnění architektonické imaginace. Tvůrci v něm poprvé budou tvořit architekturu bezprostředně (tvořit virtuální dvojče budoucí architektury) – namísto dosavadní tvorby jejích obrazů. Ontogeneze architektonického díla z prvotní idey tak bude zásadně snazší a rychlejší. A povede k vyšší kvalitě.
Architektura v procesu změn
Navrhování architektury a spolu s ním i rozvoj vystavěného prostředí, architektura jako svět lidské existence se nacházejí před revolucí, největší a první svého druhu od počátků oboru. Bude to posun větší, než převzetí odpovědnosti a kompetence ke stavbě jako materializaci architektury, kterou architektovi svěřil Leon Batista Alberti, když stavitele prohlásil za „pouhý nástroj v rukou architekta“. Je to větší změna povolání architekta než jakou způsobil nástup inženýrů – absolventů nejen École polytechnique – do praxe navrhování staveb spolu s obecným rozšířením víry v jejich neomezené schopnosti. Bude to větší změna kurzu než ta, na jejímž počátku stojí koncept primitivní chatrče Marc-Antoina Laugiera - a napraví její neblahé dopady ve veřejném prostoru; je to proměna zřetelnější než mezinárodní styl Henry-Russella Hitchcocka a Philipa Johnsona.
[caption id="attachment_21506" align="alignleft" width="200"]
Navrhování architektury se nacházejí před revolucí, největší a první svého druhu od počátků oboru. Bude to posun větší, než převzetí odpovědnosti a kompetence ke stavbě jako materializaci architektury, kterou architektovi svěřil Leon Batista Alberti, když stavitele prohlásil za „pouhý nástroj v rukou architekta“.[/caption]
Spolu s touto revolucí se ve výstavbě uplatní doposud nevídané materiály a technologie, jejichž novost zastíní příliv nových materiálů, konstrukcí a technologií do stavební praxe v průběhu 19. století. Z hlediska užitkového revoluční architektura překoná dominanci funkčnosti (postupem času zejména materiální funkčnosti) budov i kolektivismus, které se začaly nově uplatňovat od poloviny 19. století, respektive od třicátých let století 20. Uskutečnění této revoluce bude mimořádně náročné, protože je věcí komplexní synergie změny paradigmatu práce architekta a vývoje odpovídající sady nástrojů – počítačových programů, pracujících v prostředí VR/AR a zároveň schopných v reálném čase kontrolovat a kompletovat z hlediska informačního parametry virtuálního dvojčete budoucí stavby - struktury, která materializuje architekturu. Jedná se o synergii architektů a softwarových vývojářů, kterou doposud oba obory nepředvedly. Tisíce existujících programů počítačové podpory navrhování – „CAD“ - nejsou protimluvem tohoto konstatování, naopak, jejich funkční koncepty a principy je jen potvrzují.
Konec parametrizace
Doposud byla metou počítačové podpory navrhování staveb (o architektuře v této souvislosti není možné hovořit) parametrizace: technologie vycházející z představy, že optimální řešení je produktem objektivní práce s daty a správného výpočtu - je tedy třeba získat co nejvíce kvantitativních údajů o výchozí situaci a stanovit kvantitativní parametry cílového stavu, přičemž cesta od jednoho k druhému je věcí pouhého výpočtu; a v počítání jsou počítače nejlepší.
[caption id="attachment_21507" align="alignright" width="200"]
My Češi máme s lákavou nabídkou předem připravených typizovaných řešení bohatou zkušenost. Vzpomeňme si na panelovou výstavbu. Leckdo si myslí, že je to minulost, protože výroba železobetonových prefabrikátů už víceméně skončila, ale máme tu novou parametrizaci.[/caption]
Parametrizace se snaží deformovat architekturu už od počátků architektonické moderny lákavou nabídkou předem připravených typizovaných řešení, když výsledkem má být vyšší produktivita výroby. My Češi máme v tomto ohledu mimořádně bohatou zkušenost s panelovou výstavbou. Leckdo si myslí, že je to minulost, protože výroba železobetonových prefabrikátů už víceméně skončila, ale máme tu novou parametrizaci. Právě na takovém principu pracují návrhářské softwary – Archicad, Revit … Dokonce se objevila i parametrizace urbanistická. Společnost Sidewalk Labs, sestra gigantu Google, přišla s tím, že má software, který navrhne optimální či ideální město. Východisko: lidé dělají chyby, stroje ne, stačí tedy jen sebrat dostatečné množství dat a nasypat je do počítače. Takhle měla v Torontu vzniknout čtvrť Quayside. Třicetičlenný tým Sidewalk Labs sbíral data a programoval dva a půl roku – aby nakonec byl projekt předčasně ukončen vzhledem k eskalaci sporů s městskou správou a obyvateli města. Lidé odmítli vyměnit sociálně-kulturní hodnoty – své soukromí a své intervence, své zážitky „velké“ i všednodenní, tak trochu i svobodu – za materiální pohodlí na základě algoritmů.
VR/AR jako výzva
[caption id="attachment_21508" align="alignleft" width="200"]
Je na čase, aby si i architekti začali uvědomovat, co obětují výměnou za pohodlí a produktivitu parametrizujících pracovních nástrojů. Parametrizace je dobrá pomůcka pro optimalizaci. Ale kloudnou koncepci nikdy nevytvoří.[/caption]
Je na čase, aby si i architekti začali uvědomovat, co obětují výměnou za pohodlí a produktivitu parametrizujících pracovních nástrojů: parametrizace je (možná) dobrý sluha, ale špatný pán. Je to dobrá pomůcka pro optimalizaci. Ale kloudnou koncepci nikdy nevytvoří. Technologický pokrok v architektonickém navrhování, v koncepčním, skutečně tvořivém navrhování architektonického prostoru se může opřít leda o virtuální nebo rozšířenou realitou. To je prostředí, ve kterém mohou existovat virtuální dvojčata budoucí architektury – zatím ještě nepostaveného, ani nevyprojektovaného domu – od první skici až po BIM projektovou dokumentaci. V tomto prostředí budou k virtuálním dvojčatům přistupovat - každý po svém – také partneři projektů rozvoje vystavěného prostředí včetně veřejnosti.
Ovládnutí prostředí VR/AR je pro architektonickou tvorbu výzvou ještě větší než ta, kterou v roce 1848 Gottfried Semper, sám praktikující ve stylu neorenesance, adresoval nastupujícím architektům pod titulkem Über Baustil: „Dnes se vyčítá architektům nedostatek vynalézavosti, protože se neuplatňuje nová světodějná idea, provázena silou a sebevědomím. Jsme přesvědčeni, že ten nebo onen mezi našimi mladšími kolegy bude mít to štěstí, že najde novou formu. Dokud se tak nestane, musíme se, pokud to ještě půjde, oblékat do starého.“
Michal Šourek
