10. 8. 2020

Tomáš Běhounek, bnt attorneys-at-law: nový stavební zákon přinese pozitivní změny

Současná podoba nového stavebního zákona není nijak ideální, přesto jeho znění i po mnoha kompromisních úpravách přináší řadu potřebných změn, a proto jde o krok správným směrem – tak zhruba vidí dění kolem přípravy klíčové normy české stavební legislativy Tomáš Běhounek z advokátní kanceláře bnt attorneys-at-law.

K návrhu nového stavebního zákona se vyjadřuje kdekdo. Nedávno padly dva poměrně protichůdné názory z nejvyšších míst MMR. Podle jednoho ´se nám to moc nepovedlo´, podle druhého je ´stoprocentní zlepšení zaručeno´. Jak to vidíte vy?

Pravda je jako vždy někde mezi těmito polohami. Nový stavební zákon každopádně jde dobrým směrem. Ono hodně záleží na tom, s čím se porovnává. Pokud s tím, co tady je dnes, nebo s nějakým vysněným ideálním stavem – tato představa tady určitě byla a pokud na ni někdo vsadil, tak je nutně zklamán. Ta novela je nicméně spojena s prosazováním řady principů – a ty jsou podle mě správné.

Co pozitivního a podstatného v návrhu po všech těch změnách v novele zůstalo?

Především budeme mít jen jedno povolovací řízení – namísto územního řízení a stavebního řízení. To je možná ten nejvýznamnější posun. Přitom kromě jednoho řízení o povolení stavby novela přináší ještě řízení zrychlené. Pokud stavebník získá souhlas všech účastníků a dotčených orgánů a jeho záměr bude v souladu s územním plánem, pak by stavební úřad měl o projektu rozhodnout ve zrychleném řízení víceméně hned.

To hodně souvisí se změnami v organizaci státní správy v oblasti výstavby …

Jistě. A jakkoli je často kritizováno, že se od původního záměru na tomto poli ustoupilo, novela přece jen určité změny v soustavě povolovacích úřadů obsahuje. Dnes je státní správa v této oblasti od státu poněkud odtržená a je spíše součástí systému samosprávy. Snaha byla toto změnit a vytvořit organismus podobný třeba katastrálním či finančním úřadům. To se tak úplně nepovedlo – nakonec se vláda dohodla s obcemi, že si svůj vliv na stavební úřady alespoň částečně zachovají. To je ovšem podle mne špatně, pokračuje tak existence jakéhosi hybridního modelu. Nicméně – povolování některých staveb se posouvá na úroveň nově navrhovaných krajských stavebních úřadů, a to nezávislost stavebních úřadů jistě posílí.

Kterých staveb?

Stručně řečeno: těch významných. Jde především o výstavbu infrastruktury, finančně i objemově velkých projektů a pak také těch, u nichž zákon vyžaduje posouzení dopadů na životní prostředí, tedy EIA. V zásadě se tedy všechny velké investice budou posuzovat na krajích. Obce si samozřejmě chtěly a chtějí zachovat svůj – zdůrazněme – ryze neformální vliv na výstavbu, byť ze zákona jsou pouze účastníkem řízení. To je kritizováno ze strany stavebníků i centrálních orgánů státní správy. V tomto ohledu došlo ke kompromisu, který určitě nebyl záměrem navrhovatelů zákona. Na druhou stranu – obce za současného stavu věci vzhledem k rozpočtovému určení daní na veškerou výstavbu svým způsobem doplácí, protože každý nový objekt pro ně v praxi znamená jenom zvýšené nároky na infrastrukturu.

Pak jsou jejich námitky pochopitelné.

To jistě ano, ale obec by v zásadě měla stavební rozvoj ve své lokalitě ovlivňovat především prostřednictvím územního plánu. A pokud někde naplánuje například pětipodlažní bytové domy, tak se pak nemůže divit, že je tam někdo postaví!

Hodně se také mluví o obstrukcích ze strany státní byrokracie. Ta údajně těmi či oněmi cestami usiluje o zachování svého vlivu?!

To je problém. Na začátku bylo zadání pro jednotlivé resorty, aby svou stavební agendu zeštíhlily. Bohužel neubylo ani jediné razítko! Ani jeden státní úřad se nehodlá vzdát svých současných pravomocí. Co k tomu říci – ani se mi nechce citovat to známé rčení o kaprech, rybníku a vodě. Tady by asi stálo za to, aby do toho vláda vstoupila trochu aktivněji a agresivněji. Ale zase – návrh i v tomto ohledu jisté pozitivní změny obsahuje.

???

Především je to koordinované vyjádření krajského stavebního úřadu, byť s nějakými výjimkami. Stavebník bude mít napříště možnost nechat vše na stavebních úřadech. Pokud nechce nebo nemůže získat stanoviska a rozhodnutí všech dotčených orgánů státní správy, tedy oněch dosahů, zajistí je krajský stavební úřad a ten vydá koordinované stanovisko. Tím by se měla odstranit dříve neřešitelná situace, kdy jeden úřad řekl ´vpravo´ a druhý ´vlevo´. A nebyl tu nikdo, kdo by ten rozpor překlenul. Úředník, který měl v ruce dvě závazná a současně protichůdná stanoviska, neměl pravomoc k prosazování nějaké shody. V budoucnu by tedy měl jeden úřad vydávat jedno vyjádření. To je nesporně pokrok. Bohužel se ale zdá, že z principu jednoho koordinovaného vyjádření budou zase výjimky, tak uvidíme, jak to dopadne… Pochopitelně bude hodně záležet na agilitě úředníků – ale toto není věc zákona, to je spíše o managementu, kvalifikaci a motivaci pracovníků stavebních úřadů.

To ale může být velký problém!

Jak jsem už řekl, takové věci jako kvalitu práce toho či onoho orgánu či úřadu nelze zajistit zákonem. Každopádně má zákonodárce, respektive vláda viditelný zájem, aby povolovací řízení bylo rychlé, rychlejší než dnes. Jestli budou všechny inovace, které v návrhu zatím jsou, skutečně efektivní, to je samozřejmě otázka. Nicméně stát vydává jednoznačný signál, že stavební řízení se musí zrychlit.

To by měla zajistit ta tolik diskutovaná fikce souhlasu, ta se nakonec ale někam vytratila!

Ne tak úplně – na rozdíl od původního návrhu se ovšem bude týkat jen rozhodování dotčených orgánů, nikoli samotných stavebních úřadů. Zase je tu otazník: jak na to budou tyto orgány reagovat? Přinutí je to k dodržování zákonných lhůt, které zůstávají stejné, je to těch 30, 60 a 120 dní podle okolností? Nebo to naopak povede k tomu, že úředníci nerozhodnou, nastane fikce souhlasu a rozhodnutí nechají na stavebním úřadu? A co pak udělá ten – bude mít odvahu rozhodnout jen na základě fikce souhlasu? V případě prodlení s vydáním povolení pak u stavebních úřadů nebude nastávat fikce vydání povolení, ale spis se automaticky posune na nadřízený orgán. Bude to funkční? Na jednu stranu se spis posouvá od stavebního úřadu, který nebyl schopen rozhodnout, a to je dobře. Na druhou stranu lhůta pro rozhodnutí nadřízenému úřadu běží znovu od začátku, tak se vlastně zdvojnásobuje. Těch nejasností kolem fikce souhlasu a různých nových institutů je více, ale poselství je jasné: výstavbu je třeba urychlit! Tady je také na místě zmínit ještě jednu věc. Nový systém určitě přinese více odpovědnosti pro projektanty. Oni totiž primárně ručí za to, že stavba splňuje všechny normy, předpisy a zákony.

Právě od fikce povolení si ale stavebníci, ať už stát, nebo soukromý sektor, hodně slibovali. To je značný ústup od původního záměru!

Víte, musím konstatovat, že jsem toho ani já nebyl velkým příznivcem. Vydávat jakákoli rozhodnutí na základě fikce, tedy prostřednictvím fikce stanovit práva a povinnosti zúčastněných stran, to je z hlediska práva velmi problematické. Proti každému rozhodnutí státního orgánu či úřadu je ze zákona možné odvolání. Pokud správní orgán ale žádnou úvahu o věci nevygeneruje a není tu tedy žádné zdůvodnění a rozhodne se fikcí, proti čemu a jak se chcete odvolávat?

Tak trochu mi teď není jasné, jak vlastně ten návrh v jeho současné podobě vidíte?

Víte, nelze čekat, že se bude konat nějaká revoluce. Každý zákon vždy navazuje na předchozí normy. Nový stavební zákon určitě nepřináší revoluci – je to pouze významná novela. Ale skutečně významná. Rozumím tomu, že leckdo není spokojen. Ale do diskuse byly zapojeny všechny relevantní orgány či instituce včetně veřejnosti. Závěr procesu tvorby zákona už logicky musí dirigovat stát, který musí vycházet právě z té diskuse a najít politicky i společensky přijatelný kompromis.

Petr Bým